Čeština patří spolu s většinou jazyků světa mezi indoevropské jazyky, do jejich západoslovanské větve spolu se slovenštinou a polštinou. Proto můžeme vysledovat mnoho shodných znaků s většinou evropských jazyků, hlavně v základní slovní zásobě. Diferenciace původního indoevropského jazyka byl velmi pomalý proces. Samostatná skupina slovanských jazyků se vyčlenila až kolem roku 2000 př.n.l..
Prvním kulturním jazykem u nás byla latina, která se k nám dostává spolu se šířením křesťanství ze západní Evropy, posléze staroslověnština, přinesená k nám věrozvěsty. Po zrušení sázavského kláštera je to zase jen latina. První písemné doklady o češtině známe z poznámek v latinských rukopisech. Přitom byly specifické české hlásky nahrazovány zvukově podobnými latinskými znaky - tzv. primitivní pravopis. Ten byl nahrazen spřežkami, kdy speciální české znaky zastupovala skupina hlásek latinských. (š > sz , í > ie), jako je tomu dnes v polštině. Spřežky odstraňuje Jan Hus svým návrhem diakritických znamének.
Spisovnou češtinu obohatilo její odpoutání od církevních kruhů ve 14. století a později snahy humanistů. Její opětovný úpadek nastal po Bílé hoře a osvícenské reformy, které způsobily příliv obyvatel do měst, daly vznik národnímu obrození.
Po bitvě na Bílé hoře nastává poněmčování a během 17. a 18. století se stále snižuje počet lidí, kteří mluví spisovnou češtinou. Česky mluvil jen venkovský lid a městská chudina. V literatuře se čeština vyskytovala především v bohaté lidové slovesnosti. Tento stav byl jedním z důvodů vzniku národního obrození. To však k obnovení národní kultury potřebovalo rozvinutý spisovný jazyk. Proto se první obrozenci snažili o jeho vytvoření.
Velkou zásluhu na tom měl Josef Dobrovský, který ustálil český pravopis a Josef Jungmann se svým česko - německým slovníkem. Potřeba vyplnit mezery češtiny v odborném názvosloví vedla k překotnému přejímání cizích termínů, zejména z němčiny. To narazilo na odpor tzv. obránců jazyka, někteří dokonce odmítali všechna přejatá slova a vymýšleli pro ně vykonstruované české ekvivalenty.
| administrativní styl | - užíván v úřední a oficiální komunikaci a jednání |
|---|
| - neosobní, autor i adresát často zastupují podnik či instituci |
| - zaměřen na fakta, výstižnost, případně na ovlivnění adresáta (obchodní dopis) |
| - neutrální jazykové prostředky, ustálená spojení (klišé) |
| - zápis, protokol, žádost, životopis, úřední korespondence, formuláře |
| anekdota | - z řeckého anekdotos - neuveřejněný. Postupně se z ústně šířených skutečných příběhů mění na zobecněné stručné a vtipné vyprávění s výraznou pointou. Obvykle se zaměřuje na určitou známou osobnost, událost, nebo typickou vlastnost nějaké skupiny lidí (policisté), nebo je jejich děj umístěn do vhodného prostředí (lékařské anekdoty, herecké, ...). |
|---|
| bajka | - krátké veršované nebo prozaické vyprávění jednoduchého jinotajného příběhu, kde zvířata i věci jednají jako lidé a ze kterého obvykle vyplývá určité poučení |
|---|
| balada | - zvláštní druh lidové písně, oblíbený i běžnými autory. Je to lyrickoepická báseň s ponurým dějem, rychlým a dramatickým, se stručnými dialogy, obvykle zakončeným tragicky. Její námět může být pohádkový, z rodinných vztahů, nebo se sociální tematikou, jako je tomu u Bezruče. Název balady je odvozen od románského "ballare" - tančit (původně je to italská taneční píseň) |
|---|
| básnické prostředky | - výrazy a způsob vyjadřování používaný v poezii jako umělecký prvek |
|---|
| - metafora | - přenášení významu na základě nepodstatné, ale nápadné podobnosti (moře lidí) |
| - metonymie | - přenášení významu na základě věcné souvislosti (čtu Haška; chopil se žezla) |
| - synekdocha | - metonymie se záměnou části za celek (dům se seběhl; nepřišla ani noha) |
| - přirovnání | - na základě podobnosti; parabola - podobenství, alegorický příběh o určité myšlence |
| - apostrofa | - oslovení nepřítomné osoby nebo neživého předmětu, pak i personifikace; apel - výzva |
| - personifikace | - zosobnění neživých předmětů |
| - alegorie | - jinotaj - nepřímé, obrazné vyjádření děje, vlastnosti nebo abstraktních pojmů, např. v bajce |
| - opakování | - anafora | - na začátku veršů |
| | - refrén | - verše na konci strofy |
| | - paronomázie | - opakování kmenů slov ("může ti červen červení učarovat") |
| - bás. přívlastek | - použití přívlastku na opačné straně jména než obvykle |
| - citoslovce, pomlka, kontrast, archaismy |
| bylina | - rusky byl‘ - událost |
|---|
| - ruská lidová epická píseň |
| - hrdiny udatní bohatýři, sloužící panovníkovi a vlasti |
| - u nás v Ohlasu písní ruských Čelakovského |
| dekadence | - francouzsky la décadence - úpadek, označení pro netradiční básníky (Baudelaire) |
|---|
| - cítí odpor k soudobé společnosti, nudnému a banálnímu světu |
| - uniká před ní do umělého světa snů, fantazie a mysticismu |
| diskuse | - také dialogická forma jako interview, často mezi odborníky |
|---|
| - beseda - na aktuální téma |
| distichon | - nejjednodušší strofa složená ze dvou veršů |
|---|
| - použité v elegiích a epigramech |
| - ve starém Řecku složené z hexametru a pentametru |
| elegie | - ve starém Řecku jakákoli báseň psaná elegickým distichem |
|---|
| - v Římě a později báseň se smutkem, steskem |
| - Goethe - Římské elegie, Rilke - Duinské elegie, Orten - Elegie |
| epigram | - z řeckého epigramma - nápis (na domě, pomníku, ...) |
|---|
| - stručná, satiricky vyhrocená báseň |
| - v Římě Martialis |
| - u nás Borovský - útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury |
| epika | - řecky epikos - výpravný, dějový |
|---|
| - založena na vyprávění příběhu, děje |
| - literární žánry - román, novela, povídka, epos, epopej, balada, romance, ... |
| epopej | - rozsáhlá epická báseň, jinak také epos |
|---|
| - někdy také označení pro rozsáhlá oslavná prozaická díla, líčící velké historické události (Vojna a mír Tolstého) |
| epos | - rozsáhlá veršovaná epická skladba s bohatým dějem a výraznými hrdiny |
|---|
| esej | - odborná úvaha (literatura, filosofie), ovšem také uměleckým jazykem |
|---|
| - nutná je dokonalá znalost tématu |
| - Šalda, Čapek, Březina |
| fejeton | - z franc. le feuilleton (lístek vkládaný do novin) |
|---|
| - poutavě a vtipně napsaný krátký článek v novinách s různými náměty ( aktuální problémy, všední život, ...) |
| - Th. Gautier, H. Heine, J. Neruda |
| hexametr | - časoměrný verš antické literatury skládající se ze šesti stop a převážně daktylského rytmu |
|---|
| interview | - publicistický útvar - rozhovor novináře se významnou či zajímavou osobností |
|---|
| - jádrem jsou odpovědi, otázky vhodně kladené, navazující na odpověď, živější než monolog |
| jazyková kultura | - úroveň jazykového vyjadřování, míra dodržování jazykových norem |
|---|
| jazykové normy | - závazné zvyklosti v jazykovém dorozumívání (pravopisná, výslovnostní, tvaroslovná) |
|---|
| jazykověda | - (lingvistika), nauka o jazyce a jeho užívání |
|---|
| - gramatika | - o kombinacích jazykových jednotek |
| | | - morfematika | - předpony, kořeny, koncovky |
| | | - morfologie | - (tvarosloví), vnitřní stavba slovních tvarů |
| | | - skladba | - stavba vět a souvětí |
| - fonetika | - o artikulaci, tvoření hlásek |
| - fonologie | - o zvukové stránce znaků |
| - lexikologie | - o slovní zásobě, synonymech, ... |
| - stylistika | - o způsobu využití jazykových prostředků ve slohových projevech |
| kabaret | - zábavní podnik, kde vystupují herci, hudebníci, ... se samostatnými čísly, většinou humornými |
|---|
| klasické drama | - vychází s antických pravidel |
|---|
| - jednota místa, času (vše se musí odehrát za jediný den), a děje |
| kodifikace | - zachycení, zpracování jazykové normy do formy příruček |
|---|
| | - Pravidla českého pravopisu, Česká mluvnice, Slovník spisovného jazyka českého |
| komedie | - řecky kómódiá - zpěv veselého průvodu (pův. oslavy boha Dionýsa) |
|---|
| - popisuje život ze směšnější stránky, komiky dosahuje slovními obraty, zápletkou i situacemi (situační komedie) |
| - od dob Euripida ustálené jevištní typy |
| kuplet | - šanson s jednoduchou melodií, opakující se podle počtu strof |
|---|
| legenda | - původně epika vyprávějící o životě svatých, postupně přechází i do světské literatury |
|---|
| lidová píseň | - zachycuje život prostých lidí, každodenní témata a problémy. Kromě písní o lásce a rodinných vztazích jsou důkazem odporu proti feudálnímu zřízení - nechuť k vojně, robotě a pánům. |
|---|
| lyrika | - vyjadřuje především city, názory a dojmy autora |
|---|
| - nedostatek děje nahrazen prostředky verše, rýmu, zvukomalby a básnických prostředků |
| - intimní, milostná, rodinná, přírodní, reflexivní (meditativní), občanská |
| - literární žánry - báseň, óda, sonet, epigram , ... |
| nářečí | - též dialekt, tvar jazyka závislý na území, odlišnosti od spisovného jazyka |
|---|
| - nejvýraznější za feudalismu, moderní doba stírá rozdíly komunikacemi |
| nespisovná slovní zásoba | - sociální diferenciace | - nemění gramatiku, jen slovní zásobu a frazeologii |
|---|
| - slova často přejímá obecná čeština |
| - profesionální slang | - nespisovná mluva různých povolání (zedníci, programátoři,...) |
| | | - př. kalfas, mišuňk |
| - zájmový slang | - jazyk zájmových nebo společenských skupin (studenti, myslivci,...) |
| | | - př. slechy, běhy, pírko |
| - argot | - mluva spodiny společnosti, často taková, aby jí ostatní nerozuměli |
| | | - př. káča, chlupatej, chechtáky, špicl |
| novela | - prozaický žánr středního rozsahu s jednodušším dějem než román |
|---|
| - jen jeden příběh s poutavým vyprávěním a často překvapivým závěrem |
| óda | - původně ve starém Řecku jakákoli báseň, postupně se rozvíjí v oslavu bohů, přírody, lásky nebo vlasti, plnou patosu. |
|---|
| - v antice Sapfó, Horatius, pak za preromantismu |
| pentametr | - pětistopý verš |
|---|
| poema | - neboli básnická povídka. Rozsáhlá lyrickoepická báseň, která nahradila epos |
|---|
| - tvůrcem je G.G.Byron, dále ji používá Puškin, Lermontov, Mácha, ale i Hora nebo Hrubín |
| pohádka | - jinak také báchorka, vyprávění s poutavým dějem, s hlavním kladným hrdinou, který překonává nástrahy a plní náročné úkoly. Často k tomu využívá nadpřirozených bytostí nebo kouzelných předmětů. Lidovou touhu po spravedlnosti vyjadřuje fakt, že dobro obvykle zvítězí nad zlem a zlé postavy jsou potrestány. Pohádka se ne-snaží vypadat věrohodně, neurčitost místa a času je vyjádřena už jen obvyklou zahajovací frází ("Byl jednou jeden ...") |
|---|
| pověst | - vyprávění o dávných událostech, které obsahuje v jádře vždy skutečný historický fakt, který je ale obměněn tvůrčí fantazií. můžeme je rozdělit na |
|---|
| - národní pověsti | - o legendárních počátcích českého státu (O praotci Čechovi ) |
| - hrdinské pověsti | - už se skutečnými postavami (O Žižkovi) |
| - rodové pověsti | - svázané s určitým šlechtickým rodem (O bílé paní, apod.) |
| - místní pověsti | - lokálního významu (O založení hradu, města) |
| - legendární pověst | - inspirované oficiální literaturou (legendami), vztahující se k poutním místům, zázrakům a světcům |
| - pověsti o nedávných událostech, například o vůdcích protifeudálních povstání (O Kozinovi) |
| povídka | - kratší prozaický útvar s jednoduchým dějem |
|---|
| - rozdělení podle témat : historická, venkovská, městská, přírodní |
| proroctví | - podobné pověsti, ale vyjadřující naději do budoucna (Libušino proroctví) |
|---|
| publicistický styl | - písemný (noviny) nebo mluvený (rozhlas, televize) |
|---|
| - zpráva, komentovaná zpráva, článek, úvodník, recenze, reportáž |
| - má za cíl nejen informovat, ale i přesvědčit čtenáře |
| reportáž | - líčení události na základě vlastního zážitku nebo dokumentárního materiálu |
|---|
| - věcná, pravdivá, objektivní |
| - publicistická - v novinách, dokumentární - v literatuře faktu, umělecká |
| román | - prozaický epický literární žánr |
|---|
| - delší než povídka nebo novela |
| - rozvětvený děj - četné epizody, mnoho postav |
| romance | - původem španělská epická báseň, vyprávějící o historii a statečných činech, nejprve přibližují nejzajímavější výjevy z eposů |
|---|
| - H. Heine, u nás J. Neruda |
| romaneto | - novela se záhadným nebo detektivním námětem |
|---|
| - překvapivé rozuzlení, někdy fantastické, někdy podložené vědeckým zdůvodněním |
| - tvůrce J. Arbes |
| řečnický styl | - veřejný charakter - větší kontakt s posluchači |
|---|
| - emotivní působivost, účel získat posluchače pro svou věc |
| - v antice Aristoteles, Démosthenes, Cicero |
| - projev | - politický |
| | - příležitostný - oslavný (narozeniny, otevření tunelu,...), pohřební |
| | - referát, přednáška - působí i na rozum posluchače |
| satira | - literární dílo, využívající komiky k útoku na nedostatky lidského charakteru nebo společnosti |
|---|
| - autor se vyrovnává se zápornými jevy humorem |
| - v antice - Petronius Arbiter (satirický román Satyricon) |
| - později Erasmus Rotterdamský - (Chvála bláznovství - 80 rozmluv o soudobých poměrech) |
| | - paskvil | - zesměšňuje určitou osobu nebo instituci |
| | - parodie | - zesměšňuje dílo jeho napodobením, ale nedůsledným |
| | - travestie | - zpracovává vznešený námět přízemním, směšným způsobem |
| slohové postupy | - podle autorova pojetí tématu a použití jazykových prostředků |
|---|
| | - informační | - běžné předávání zpráv |
| | - vyprávěcí | - události v dějovém sledu |
| | - popisný | - uvedení vlastností a souvislostí určitého celku |
| | - výkladový a úvahový - srovnávání a objasňování vztahů mezi jevy |
| slohové styly | - podle cíle a funkce slohového útvaru |
|---|
| - velký vliv na jazykovou a stylistickou stránku |
| | - prostě sdělovací | - běžný hovor, oznámení, .. |
| | - administrativní | - žádost, životopis, úřední dopis, .. |
| | - odborný | - odborný popis, výklad, úvaha, referát, .. |
| | - publicistický | - fejeton, reportáž, kritika, článek, .. |
| | - umělecký | - vyprávění, umělecký popis, básně, ... |
| slohové útvary | - vyhraněné typy jazykových projevů s ustálenou formou |
|---|
| | - reportáž, fejeton, vyprávění, úvaha, přednáška, ... |
| - rozdělujeme : |
| | - podle slohových stylů nebo postupů |
| | - na písemné a mluvené |
| sloupek | - též kurzíva |
|---|
| - kratší obdoba fejetonu |
| - K. Čapek |
| sonet | - neboli znělka se skládá se ze 14 veršů rozdělených do dvou strof po 4 verších a dalších dvou po 3 verších. Neměnná je i myšlenková stavba. První strofa (teze) je popírána druhou (antitezí), a dvě poslední strofy jsou jejich shrnutím (syntezí). |
|---|
| - používá Petrarca a Shakespeare, u nás Sova a Hrubín |
| spisovná slovní zásoba | - rozdělení podle slohového zabarvení a způsobu užití |
|---|
| | - slohově nezabarvená (neutrální) - stůl, jít, modrý, ... |
| | - slohově zabarvená |
| | - hovorová | - v neoficiálních projevech - běžná mluva, soukromé dopisy |
| | | - častým užíváním se stávají neutrálními - minerálka, ... |
| | | - knižní | - v oficiální a umělecké literatuře, v projevech a úřední korespondenci |
| | | | - poněvadž, zneuznaný, chrabrý, ... |
| | | - básnická | - luna, vesna, ... |
| | | | - rozmach za národního obrození - útes → tes , ... |
| | | - odborná | - odborné termíny - slova i sousloví |
| spisovný jazyk | - pro dorozumívání v oficiálním styku, základ ostatních forem jazyka |
|---|
| - úroveň dodržování = jazyková kultura |
| stopa | - nejmenší opakující se časoměrná jednotka verše, skládá se ze dvou a více slabik |
|---|
| - na jednu slabiku důraz, rozlišujeme trochej (—∪), jamb (∪—), daktyl (—∪∪) |
| šanson | - píseň s jednoduchou melodií a rytmem; často humorné a satirické; epické |
|---|
| šantán | - zábavní podnik - zpívání kupletů a populárních písniček |
|---|
| tragédie | - řecky tragóidiá - zpěv kozlů |
|---|
| - drama s vážným obsahem, hrdina se dostává do konfliktu se silami silnějšími než on - společenskými zákony, osudem nebo vlastním nitrem. Obvykle v tomto zápase prohrává. |
| umělecký styl | - styl umělecké prózy, dramatu a poezie |
|---|
| - poznávací (vyvolává představu o ději, souvislostech, …) a estetická funkce (citová působivost) |
| - široká škála jazykových prostředků pro navození atmosféry – i nespisovné výrazy, přímá řeč… |
| - schopnost udržet pozornost čtenáře – zajímavá zápletka, neotřelý jazyk, často typický pro autora |
| - vypravování, popis, charakteristika (přímá i nepřímá), báseň, drama, … |
| úvaha | - útvar odborného stylu, v publicistickém jako úvodník nebo komentář |
|---|
| - zamyšlení nad určitým problémem |
| - založena na faktech a hledání vztahu a příčin mezi nimi, narozdíl od výkladu je i hodnotí a uplatňuje své poznatky a názory |
| - čtenáře se také snaží přimět k zamyšlení, často nechává závěr na něm |
| Villonova balada | - báseň skládající se ze tří strof o 7 - 12 verších a čtvrté polovičního rozsahu. Každá z nich je zakončena jednoveršovým posláním, které se stále opakuje a vyjadřuje základní myšlenku básně. |
|---|