Světovou proslulost si svými romány, často satirami na socialistický režim, získal Milan Kundera.
Vystudoval filosofii na UK a film na AMU, kde také začínal jako profesor. Do literatury vstoupil nepříliš úspěšnými básnickými sbírkami Poslední máj a Člověk - zahrada širá.
Filosoficky pojaté je drama Majitelé klíčů, odehrávající se během jediné hodiny za stanného práva za okupace. Hlavní hrdina Jiří Nečas zabije kolaborantského domovníka, který se dozvěděl o pomoci, kterou poskytl člence ilegální skupiny. Hrdina je postaven před těžké rozhodnutí - nemůže totiž už zachránit před smrtí rodinu své ženy (přizpůsobivé maloměšťáky) a sebe zároveň. Nakonec si bere na svědomí druhou možnost a volí další ilegální boj. Později píše ještě černou komedii Ptákovina, o zrůdnosti hloupé moci.
Úspěch Kunderovi přinesla také povídková kniha Směšné lásky, kterou postupně doplnil o Druhý a Třetí sešit směšných lásek.
Podobné téma jako v těchto povídkách, život za stalinismu, rozvinul do románu Žert. Základem je nevinný vtip v dopise své dívce, který hlavního hrdinu Ludvíka Jahna stojí vyloučení ze studií a je poslán k "černým baronům". Později se chce pomstít bývalému spolužáku Pavlu Zemánkovi, který má podíl na jeho pádu. Plán na svedení jeho ženy mu sice vyjde, Zemánek mu ale za to ještě poděkuje, neboť se s ní už stejně dlouho nestýká. Román oživuje líčení děje z pohledu různých vypravěčů.
Po roce 1968 mohla být jeho díla vydávána jen v emigraci, a to vždy nejprve ve francouzštině. Román Život je jinde popisuje osudy mladého básníka Jaromila. Ten se díku své povaze snílka a snaze odpoutat se od matky nechá v únoru 1948 zcela zlákat novou propagandou. Plný nadšení se stává udavačem i bratra své dívky.
Hlavní hrdinkou románu Valčík na rozloučenou je lázeňská sestra Růžena, která chce získat slavného trumpetistu Klímu, tím, že mu přiřkne otcovství svého očekávaného dítěte . Ten se snaží z křivého obvinění uniknout přiměním Růženy k interrupci (po poradě s gynekologem Slámou). Mezitím ale do lázeňského městečka přijíždí intelektuál Jakub rozloučit se s přáteli (Slámou) před odchodem do emigrace. Potkává se s Růženou a nešťastnou náhodou (záměnou tablety v tubě léků) zaviní její smrt. Odjíždí pak s pocitem neviny. Do děje vstupuje ještě žárlivá manželka Klímy a tajemný bohatý Američan. Komplikovaný děj (spíše ve stylu lidové frašky) slouží Kunderovi ke vznášení otázek o společnosti moderní doby a časté povrchnosti lidských vztahů.
Kniha smíchu a zapomnění je souborem příběhů o "vymývání hlav" českého národa, mimo jiné vymazávání nepohodlných osobností z historie ("zapomnění"). "Smích" je v těchto politických a filosofických úvahách dělen na andělský, souhlasný se světem (a kýčovitý), a ďábelský jako aktivní a kritický.
Román Nesnesitelná lehkost bytí je příběhem chirurg Tomáš, který odjíždí se svou ženou Terezou po srpnu 1968 do Švýcarska. Na její žádost se ale vrací zpět a Tomáš odmítá odvolat protikomunistické názory, které otiskl před invazí ve svém článku. Přichází o místo v zaměstnání, nemění ale svůj nevážný styl ve vztahu k ženám. Spolu s Terezou se nakonec pokusí usadit se na venkově, oba však zahynou při autonehodě. Jednou z Tomášových milenek je Sabina, která odmítá veškeré ideje (umělecké v malířství a politické), a proto se rozchází svým partnerem, švýcarským levicově orientovaným novinářem.
Děj opět provázejí vtipné a ironické komentáře, a zejména filosofické úvahy ("román - esej"), kde se zamýšlí nad pojmem lehkosti v kontrastu s tíží života. Dospívá k závěru, že kvůli nutnosti rozhodovat se a nést odpovědnost je pocit tíže naplněním života a lehkost je synonymem pro prázdnotu. Neposlední roli tu také hraje popis Tomášových milostných dobrodružství.
Zatím poslední román Nesmrtelnost na pozadí několika příběhů uvažuje nad složitostí současného světa. Objevují se tu ve fiktivních setkáních významné postavy dějin v konfrontaci s banalitou každodenního života.
Doma pochopitelně nebyl Kundera oceněn a někdy je považován za francouzského spisovatele českého původu.
Dramatik a prozaik Pavel Kohout začínal v 50. letech agitačními básněmi ve sbírkách Verše a písně a Čas lásky a boje. Brzy si ale uvědomuje povrchnost těchto veršů a rozhodl se na rozpor mezi revolučními ideály a praxí upozornit dramatickou tvorbou.
V armádním prostředí se odehrává děj hry Zářijové noci. Hra Taková láska je příběhem o milostném zklamání hlavní hrdinky, ale také o aktuálním rozporu mezi činy a slovy. Hra August August, august líčí zvůli mocných na příkladu ředitele cirkusu a klauna.
Roku 1968 se ve Svazu čs. spisovatelů postavil proti režimu, a od 1979 žije trvale v Rakousku. Začíná také psát prózu, zážitky od konce války do Pražského jara ("od tanků k tankům") líčí v knize Z deníku kontrarevolucionáře. V Bílé knize Adama Juráčka si státní instituce nevědí rady s případem učitele chodícího po stropě, nakonec skončí v blázinci. Nápady svaté Kláry s postavou mladé dívky ze Sázavy s jasnovideckými schopnostmi jsou komickou analýzou politické situace. Katyně je příběhem dívky studující "střední katovské učiliště" a satirou na praktiky StB. Akce StB (například i otrávení jezevčíka) a události související s Chartou 77 zpracovává už po roce 1989 v "memoárománu" Kde je zakopán pes. O emigrantech na Západě pojednává u nás nedávno (1995) vydaný román Konec velkých prázdnin, "velké prázdniny" tu znamenají dobu, než si člověk zvykne na nové prostředí (v TV seriálu se Zedníčkem).
V dramatické tvorbě pokračoval po roce 1968 třemi aktovkami se společným názvem Život v tichém domě (Válka ve třetím poschodí, Pech pod střechou, Požár v suterénu). Na absurdních situacích tu ukazuje konflikt jedince a moci - dopad "války" na obyčejného člověka nebo moc propagandy.
Kohout se inspiroval i předlohami jiných autorů, zdramatizoval Válku s Mloky, Cestu kolem světa za 80 dní. Podle Andrejevových povídek napsal hry Ubohý vrah a Ruleta, podle F. Kafky hru Amerika (zfilmováno s Dejdarem). Havlovu postavu F. Vaňka si vypůjčuje ve hrách Atest, Marat a Safari.
Josef Škvorecký se narodil v Náchodě a toto město hraje důležitou roli v jeho autobiografických dílech. Za válkou ještě stačil maturovat, pak byl nasazen ve zbrojní továrně, po válce studoval na UK filosofii a stal se učitelem.
V jeho prvním románě Zbabělci se poprvé setkáváme s jeho autobiografickým hrdinou Dannym Smiřickým. Děj se odehrává v Kostelci (ve skutečnosti Náchodě) ke konci 2. světové války. Nenuceně statečné chování Dannyho přátel z jazzového klubu kontrastuje s patetickým rádobyvlastenectvím ostatních, starší maloměstské generace. Kritizuje tu přizpůsobivost lidí vždy současné "správné" ideologii, ti, co stáli za okupace za Hitlerem, posléze stejnými slovy propagují SSSR.
Autentičnost podání spočívá ve Škvoreckého dobré znalosti vlastní generace ("pásky" - revoltující mládež) a civilní přímé řeči postav. Kniha byla tehdejší ideologickou kritikou odsouzena pro neangažovanost a křivé zobrazení "velkého okamžiku dějin".
Novela Legenda Emöke je příběhem milostného vztahu pražského redaktora a Maďarky z Košic, která je zničena vinou spolubydlícího, přízemního učitele.
Židovské tematice, příznačné pro tvorbu 60. let, se věnuje v povídkových sbírkách Sedmiramenný svícen a Babylónský příběh a jiné povídky. Román Lvíče přes svou detektivní zápletku je spíše obrazem poměrů v nakladatelstvích 60. let.
Po roce 1968 Škvorecký odchází do Kanady, kde si v Torontu zakládá vlastní nakladatelství se jménem 68 Publishers. K postavě Dannyho Smiřického se vrací románem Tankový prapor, kde Danny vystupuje jako rotný a velitel tanku. V souladu s národní švejkovskou tradicí tu zobrazuje vojenskou byrokracii, omezenost důstojníků a rozpad kázně u vojáků základní služby. Román je rozdělen do devíti častí s drsným vojenským humorem i svérázným jazykem (Provedení zkoušek čtenářského Fučíkova odznaku u Sedmého tankového praporu).
Smiřický vystupuje v románě Mirákl jako v "politické detektivce", kde se snaží objasnit politickou vraždu. Spíše se tu jedná o časově nesouvislý popis stalinismu v 50. letech, stejně jako událostí 68. roku, kdy jsou skutečné postavy zastoupeny průhlednými pseudonymy. Autorův přístup reprezentuje Danny se svým odporem k jakýmkoliv mýtům a gestům. Díky tomu můžeme, přes rozdíly v intelektu, přirovnat Dannyho ke Švejkovi, pro jeho lidský pohled na svět.
Soubor povídek Prima sezóna (podtitul Text o nejdůležitějších věcech života) je chápavým zobrazením Dannyho nešťastných studentských lásek. Pro svůj starosvětský ráz by se kniha dala přirovnat je Stříbrnému větru F. Šrámka.
Posledním románem se Smiřickým je Příběh inženýra lidských duší. Děj se tu opět odehrává ve dvou liniích - v Kostelci (Náchodě) za protektorátu a v Torontu 70. let, kam Danny emigroval a kde působí jako profesor literatury na univerzitě. Se současností se tu prolínají jeho vzpomínky a dopisy jeho přátel z dětství.
Historické téma a téma českých emigrantů v USA spojuje další romány. Román Scherzo capriccioso je zobrazením osudů Antonína Dvořáka stejně jako ostatních českých přistěhovalců. Vychází tu z práce s dobovými dokumenty. Nedávno vydaný (1993) román Nevěsta z Texasu popisuje českou účast ve válce Severu proti Jihu. Přes historický námět obou románů je tu obsažen Škvoreckého vztah k současné Americe.
Svůj zájem o detektivní žánr projevil kromě románu Lvíče v teoretických úvahách o příčinách obliby detektivek Nápady čtenáře detektivek a v cyklu příběhů s poručíkem Borůvkou (Smutek p. B., Konec p. B., Návrat p. B.). Televizního zpracování se dočkala kniha detektivních příběhů Hříchy pro pátera Knoxe.
Škvoreckého dramatickým pokusem je satirická fraška na současnost Bůh do domu, spolu s Antonínem Brouskem napsal kritiku české prózy a poezie Na brigádě.
Osudy Židů za války zajímaly i Arnošta Lustiga. Sám byl jako Žid odvezen do koncentračních táborů, podařilo se mu však uprchnout. Po válce dostudoval sociální vědy a stal se válečným zpravodajem LN v izraelsko - arabské válce. Jako novinář se i ve svých povídkách vyjadřuje stručně a jasně. Byl redaktorem také redaktorem v Mladém světě a scenáristou na Barrandově.
Podílel se tu na natočení filmů podle svých povídek - Transport z ráje (s režisérem Zbyňkem Brynychem, podle povídky Noc a naděje) a Démanty noci (s režisérem Janem Němcem, podle stejnojmenné povídky). Hrdiny obou jsou obyčejní lidé, postavení před tragickou životní zkoušku v koncentračním táboře.
Problematika pronásledování Židů je také námětem dalších povídek Ulice ztracených bratří a Dita Saxová, o osmnáctileté židovské dívce, "šťastně" se navrátivší z války, ale přesto zklamaná.
Zfilmována pro TV (Antonínem Moskalykem) byla novela Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou. Devatenáctiletá židovka Kateřina se tu dostává mezi skupinu bohatých židovských podnikatelů, kterou zajali Němci jako rukojmí k vymáhání propuštění svých důstojníků. Když se jim záměr nepodaří, odvedou všechny rukojmí do plynové komory. Jediná Kateřina se dokáže utlačovatelům vzbouřit, což kontrastuje s pasivitou ostatních vězňů.
Za událostí roku 1968 se Lustig postavil proti okupaci a posléze je nucen emigrovat do Kanady. Tady píše soubor povídek Hořká vůně mandlí, opět inspirovaný válečnými událostmi. Svou starší novelu rozvinul do obrazu společnosti v próze Král promluvil, neřekl nic.
| Administrativní styl | - užíván v úřední a oficiální komunikaci a jednání | |||
| - neosobní, autor i adresát často zastupují podnik či instituci | ||||
| - zaměřen na fakta, výstižnost, případně na ovlivnění adresáta (obchodní dopis) | ||||
| - neutrální jazykové prostředky, ustálená spojení (klišé) | ||||
| - zápis, protokol, žádost, životopis, úřední korespondence, formuláře | ||||