Divadla malých forem vznikají ve 20.století jako opozice k oficiálnímu divadlu. Autoři tu často vystupují i jako herci, během vystoupení komunikují s diváky. Jedním ze základních výrazových prostředků je tu humor - nadsázka, vtipné dialogy, ať už slovní hříčky, nebo i satira. Jejich tvorba bývá určena hlavně pro mladé. Není tu účelem dosáhnout co největší popularity, hlavní je tvůrčí význam, fantazijní tvořivost a množství nápadů. Přesto například obliba Osvobozeného divadla u starších diváků neklesala – publikum stárlo se svými herci.
Všestranný umělec Eduard Bass byl po dlouhou dobu šéfredaktorem Lidových novin. Spolu s Josefem Ladou tu vydával řadu Rozhlásků, kresleného veršovaného seriálu komentujícího aktuální události. Proslavil se vystupováním v kabaretu Červená sedma (vede Jiří Červený, také Hašler, Plachta a Burian), který přivedl na vyšší úroveň písňovými texty svých kupletů (Nešťastný Kramářův domeček).
Červená sedma byla založena roku 1909 v Praze. Založil ji a vedl Jiří Červený, kromě něj tu účinkoval Jaroslav Hašek, Ferenc Futurista, Vlasta Burian. Nejprve má amatérský charakter, herci jezdí za svými diváky. Později, kolem roku 1916 se profesionalizuje, působí v Rokoku, od roku 1918 v samostatném působišti v Hybernské ulici. Červená sedma byla známa svou hudební formou, převládají tu písně a kuplety – všichni herci byli zároveň i hudebníky.
Počátky Osvobozeného divadla spadají do roku 1925, kdy student filosofie Jiří Frejka spolu s přáteli z konzervatoře uvedl Molierovu frašku Cirkus Dandin, ovšem upravenou po svém, s dávkou studentské recese. Postupně uvádějí další hry, zejména futuristů a poetistů (Apollinaire, Breton, Nezval). O rok později pokřtil Frejka svoji amatérskou scénu na Osvobozené divadlo a to se stalo jednou ze sekcí Devětsilu.
V roce 1927 Frejka Osvobozené divadlo opouští a spolu s E. F. Burianem zakládají divadlo Dada. Mezitím ale do Osvobozeného divadla vstupuje Jaroslav Ježek, který hned zpočátku zaujal svými klavírními improvizacemi.
Kromě toho sem přicházejí Jiří Voskovec (1905 - 1981, pseudonym Petr Dolan, vlastním jménem J. Wachsmann) s Janem Werichem(1905 - 1980, pseudonym J. W .Rich), oba studenti práv na Karlově univerzitě. Než našli stálou scénu ve Vodičkově ulici (dnes divadlo ABC), vystřídali působiště v Malostranské besedě a v Nuselském divadle.
Proslavili se hned prvním představením Vest Pocket Revue. I základem dalších her je dadaistický slovní humor a písňové texty, zatím ještě proti nikomu nezaměřené. Takový je Ostrov Dynamit, Fata morgána, Sever proti Jihu nebo Golem. Jejich režisérem byl Jindřich Honzl, který režíroval i všechny další hry V+W.
V souvislosti s hrozbou fašismu v Itálii a Německu se posléze v jejich hrách začíná objevovat politická satira. První taková hra je Caesar, jehož diktaturu prožívají hlavní hrdinové - Římané Bulva a Papula. Diplomatické protesty vyvolalo uvedení hry Osel a stín, kde V+W opět za použití antického námětu kritizují fašistickou diktaturu. V závěru totiž použijí autentické Hitlerovy výroky. Protihitlerovská je i hra Svět za mřížemi. Diktátor, tentokrát mexický, vystupuje i v Katovi a bláznovi. Balada z hadrů se inspiruje životem Françoise Villona. Během této hry vznikla i první forbína, kdy V+W prokládali představení krátkými výstupy. V nich vtipně a kriticky reagovali na nejaktuálnější události, čímž prokázali spoji schopnost improvizace a kontaktu s publikem. V další hře, Rub a líc, V+W coby vagabundi Krev a Mlíko bojují proti koncernu Noel. V režii Martina Friče rovněž natočili filmovou verzi - pod jménem Svět patří nám. Ze současnosti byla i hra Těžká Barbora. Pěst na oko se opět vrací do historie a v několika příbězích z různých dob vyzdvihuje úlohu prostého člověka v dějinách. Všem hrám je společný charakter hlavních postav, V+W jsou vždy dva kumpáni, kteří procházejí světem, ať už současným nebo minulým, glosují jeho nedostatky a bojují za jeho lepší tvář. Nedílnou součástí her byla jejich hudební složka, písně vzniklé za spolupráce s Jaroslavem Ježkem, které ovlivnily další písňovou tvorbu a jsou často známější než hry, ze kterých pocházejí.
Kromě zmíněného snímku Svět patří nám natočili V+W další filmy, jako Pudr a benzín, Peníze nebo život a Hej Rup !. Přestože Hej Rup ! kritizuje kapitalistický režim a líčí vznik jakéhosi dělnického hnutí, nevyhýbá se ani parodii na tehdejší "budování socialismu" v SSSR. Známá je scéna, kdy z nákladního auta vytvořili "маслострой".
Vzhledem k sílícímu politickému tlaku bylo v listopadu 1938 divadlo uzavřeno a V+W emigrují do Francie a USA, kde se Voskovec živí v Hollywoodu a jako divadelní herec. Po válce se oba vrací domů, jen Werich však zůstává i po 1948. Pak se věnuje tvorbě pro děti (Finfárum) a spolupráci s M. Horníčkem. Jeho vystoupení s ním však již nejsou improvizovaná.
Miroslav Horníček působí nejprve v Divadle Satiry (1946-49), později spolupracuje s Janem Werichem v ABC (1955-61), pak samostatně v hovorových pořadech (Hovory přes rampu, Hovory H).
Po působení v divadle Dada zakládá roku 1933 herec, hudebník, a režisér Emil František Burian divadelní scénu nazvanou D 34 podle druhé poloviny sezóny 1933/34. Narozdíl od Osvobozeného divadla je jeho divadlo režisérské, zaměřuje se na uvádění starších i současných prozaických i básnických děl, ovšem aktualizovaných do moderní podoby. Uvádí díla Moliera, Shakespeara, Puškina, Goetha, Klicpery, ale i Haškova Švejka nebo Nezvalova dramata. Na motivy lidové poezie a barokních lidových her sestavuje hry Vojna a První a Druhá lidová suita. V neradostné době třicátých let se tak snaží oslavovat český národ a jeho dávné kořeny.
Počátky Semaforu můžeme hledat v tzv. text-appealových (netradičně pojaté povídky, komentáře a písničky) večerech Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého ve jazzové vinárně Reduta. Tato spolupráce pak vyústila v uvedení muzikálu Kdyby tisíc klarinetů v Divadle Na zábradlí. Spolu s Václavem Havlem tu píše Autostop. Rozvíjí se tu i pantomima, Vyskočil spolupracuje s mimem Ladislavem Fialkou a také se zpěvačkou Ljubou Herrmanovou.
Vyskočil později zakládá své Nedivadlo společně s Leošem Suchařípou a Pavlem Boškem. Roku 1975 odcházejí z Reduty, působí v klubu Futurum a Malostranské besedě.
Suchý chce ovšem dál pokračovat v tvorbě her se zpěvy, hledá nové prostory, nakonec (1959) nachází místo v ulici Ve Smečkách. Od roku 1962 účinkuje v pasáži Alfa, dnes sídlí v suterénu Karlínského divadla. Název SEMAFOR je zkratkou pro SEdm MAlých FOrem (hudební komedie, jazzové koncerty, filmové produkce, poezie, pantomima, loutky, výtvarné umění). Stává se z něj hudebně zábavné divadlo, zejména díky Suchého spolupráci s Jiřím Šlitrem. Po počáteční spolupráci s M. Horníčkem (např. Člověk z půdy), pokračuje tvorba této autorské dvojice ve hrách Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Dobře placená procházka. Zejména uvedením Jonáše a tingl-tanglu došlo k obnovení atmosféry kabaretů a šantánů. Známé byly rozhovory Jonáše s Melicharovou (Jitka Molavcová).
V Semaforu se objevuje i originální humor ve vystoupeních (Návštěvní den I-III; povídky vydány knižně) Šimka a Grossmanna. Po Grossmanově smrti hledá Šimek nového partnera, vystupuje s L. Sobotou a P. Nárožným. Později zakládá v bývalém kině Jalta Divadlo Jiřího Grossmanna ( s J. Krampolem, U. Klukovou). V současné době se věnuje spolu se Z. Bubílkovou politické satiře (S politiky netančím).
Darek Vostřel a Jiří Šašek byli hlavními autory a protagonisty satirického kabaretu v pražském Rokoku. Účinkuje tu i řada populárních zpěváků 60.let – H. Vondráčková, K. Štědrý, V. Neckář, M. Kubišová.
Studio Y založil v Liberci výtvarník Jan Schmid, později se přestěhovalo do Prahy. Dále tu působí Karel Novák (první inscenace), Miroslav Kořínek (hudebník), Luděk Sobota, Bronislav Poloczek, Jiří Lábus.
V ústeckém Kladivadle začínají J. Dvořák a L. Sobota.
Soubor Husa na provázku (později jen Na provázku) byl založen v Brně studenty a absolventy JAMU (Janáčkova akademie …). Výraznými osobnostmi tu byli Boleslav Polívka a Miroslav Donutil. Zfilmována byla jejich hra Balada pro banditu, napsaná na motivy Olbrachtova Nikoly Šuhaje.
U zrodu Divadla Járy Cimrmana stáli Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Karel Velebný a Jiří Šebánek. Jeho myšlenka vznikla roku 1967 v návaznosti na pravidelný rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U Pavouka. Prostředky seriózní reportáže byli posluchači “Pavouka” udržováni v iluzi, že sledují dění ve skutečné hudební vinárně, která je sice v mnoha směrech podivná, ale ne zas tolik, aby to vylučovalo pravděpodobnost. Autoři se nebáli donutit rozhlasového posluchače představit si ve vinárně vystoupení akvabel, návštěvu u konstruktéra Žižkova bojového vozu či “reportáž” z kuchyně.
Divadlo bylo založeno jako přísně amatérské, žádný z členů souboru neměl herecké vzdělání. Byl to také výhradně pánský soubor, muži hráli i ženské role. První hra, aktovka Akt, měla premiéru v Malostranské besedě. Základními kameny cimrmanologického humoru byla mystifikace a pseudovědeckost, jako parodie na vědu, a četné slovní hříčky. Hry jsou pojaté jako kombinace prezentace “Cimrmanova díla” a odborných přednášek na téma Mistrových vynálezů. Druhou hrou byla Smoljakova inscenace Vyšetřování ztráty třídní knihy, pak je uvedena hra J. Šebánka Domácí zabijačka.
Další hra, Hospoda na mýtince, je prvním společným dílem Smoljaka a Svěráka. Na rozdíl od předchozích je pak situována více do minulosti, jakoby přímo z Cimrmanova pera. Cimrman byl prohlášen za kriminalistu – ve hře Vražda v salonním coupé, případně i za tvůrce netradičních pohádek – Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Hra Němý Bobeš jde v kombinaci semináře a divadla nejdále – přednášející odcházejí od mikrofonu, aby se sami stali jednou z postav.
Roku 1972 se DJC stěhuje do sálu Reduty, a musí také bojovat se zákazem účinkování. Divadlo vystřídalo řady dalších působišť (Branické divadlo, divadlo Solidarita ve Strašnicích) a dnes hraje v Žižkovském divadle. Během normalizace musí také některé hry stáhnout z repertoáru, jiné přepracovat a nové předkládat ke schválení. Takto vznikají hry Posel z Liptákova nebo Lijavec.
Za uvolněnějších okolnosti vzniká hra Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem, údajně dosud nejlepší. Motiv hry Blaník – myšlenka, že legendární podzemní vojsko zase nevyjede, i když dobře ví, jak by ho národ potřeboval, byl v době vzniku hry aktuální. Hra však stačila být uvedena až po roce 1989.
DJC ze svého repertoáru hry nevyřazuje, počet repríz dosáhl v polovině roku 1996 7343 představení. Ovšem počet nově uvedených her stále klesá, Zdeněk Svěrák se nyní věnuje více filmovým scénářům pro svého syna Jana Svěráka (oscarový snímek Kolja). Autorská dvojice Svěrák-Smoljak byla ale již předtím tvůrcem řady filmových scénářů, především ke komediím.
| Kabaret | - zábavní podnik, kde vystupují herci, hudebníci, ... se samostatnými čísly, většinou humornými | |||
| Šantán | - zábavní podnik - zpívání kupletů a populárních písniček | |||
| Šanson | - píseň s jednoduchou melodií a rytmem; často humorné a satirické; epické | |||
| Kuplet | - šanson s jednoduchou melodií, opakující se podle počtu strof | |||
| Umělecký styl | - styl umělecké prózy, dramatu a poezie | |||
| - poznávací (vyvolává představu o ději, souvislostech, …) a estetická funkce (citová působivost) | ||||
| - široká škála jazykových prostředků pro navození atmosféry – i nespisovné výrazy, přímá řeč… | ||||
| - schopnost udržet pozornost čtenáře – zajímavá zápletka, neotřelý jazyk, často typický pro autora | ||||
| - vypravování, popis, charakteristika (přímá i nepřímá), báseň, drama, … | ||||