25. Obraz mladých lidí v naší a světové literatuře

William Shakespeare (1564 - 1616) - Romeo a Julie

Jedním z nejvýznamnějších děl tohoto tématu je tragédie Romeo a Julie anglického autora Williama Shakespeara, kterého můžeme bezesporu pokládat za největšího světového dramatika nejen období renesance. O jeho životě víme velmi málo, tak málo, že to někdy vedlo k dohadům, zda nejde jen o pseudonym. Narodil se v anglickém Stratfordu, jako velmi mladý se oženil, a v 21 letech odchází do Londýna, kde brzy vyniká jako dramatik.

V prvním období své tvůrčí činnost píše zejména komedie a historické hry. Patří sem Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský, Veselé paničky Winsdorské, a především jeho nejznámější komedie Sen noci svatojánské. Ve všech těchto komediích s místy až neuvěřitelně spletitým dějem vítězí nakonec láska a spravedlnost. Hrdiny jeho historických her jsou angličtí a římští panovníci : Jindřich VI. , Richard III. , Jindřich IV. a Julius Caesar, kde se Shakespeare zaměřil hlavně na postavu císařova vraha Bruta. Do této doby můžeme zařadit jednu z jeho prvních tragédií, Romea a Julii.

Vypráví o milencích ze dvou znepřátelených Veronských rodů. Veronský měšťan Kapulet má jedinou dceru Julii. Na výroční slavnosti, pořádané v jeho domě, se zamiluje do Romea, syna hlavy znepřáteleného rodu Monteků. Ten, přestože měl předtím rád jinou dívku, teď vidí v Julii smysl svého života. Večer ji jde do zahrady Kapuletů navštívit, následuje proslulá balkónová scéna, kde si milenci vyznají lásku a dohodnou se, že je den nato františkánský mnich Vavřinec (Lorenco) tajně oddá. Tak se skutečně stane, Julie se ale má podle rozhodnutí rodičů provdat za šlechtického syna Parise.

Mezitím dojde k další z řady pouličních šarvátek mezi oběma rody. Tybalt, bratranec Julie vyzve na souboj Romeova přítele Merkucia a zákeřně ho zabije. Romeo se rozhodne pomstít Merkuciovu smrt, což se mu podaří. Za to je vévodou potrestán vyhoštěním z města a uchyluje se do Mantovy.

Zoufalé Julii opět pomůže Vavřinec, namíchá jí totiž lektvar, aby mohla předstírat mrtvou. Současně pošle Romeovi list, ve kterém ho zpraví o svém plánu - až Julie v rodinné hrobce procitne, může být Romeem unesena do Mantovy. Špatná zpráva o její smrti však k Romeovi dorazila dřív než Vavřincovo vysvětlení. Romeo spěchá k hrobce a když se přesvědčí o pravdivosti zprávy, spáchá sebevraždu. To vše se odehraje jen několik minut předtím, než Julie procitne. Když spatří Romea mrtvého, probodne se dýkou. Po chvíli dorazí i bratr Vavřinec, už však může jen vše vysvětlit příslušníkům obou rodů. Teprve tato tragická událost ukončí jejich nepřátelství.

Tragika tu nevyplývá z charakteru postav, je způsobena vnějšími okolnostmi. Hlavně Romeo je hříčkou osudu, kromě toho, že se zamiloval do dcery nepřítele, je odsouzen za spravedlivou mstu, nedorazí k němu včas list, a nakonec ho o štěstí připraví rozdíl několika minut. Julie je tu nejen ztělesněním hluboké lásky, když se rozhodne raději zemřít, než se provdat za Parise, ale také sebevědomí a odhodlanosti, se kterou si večer před plánovanou svatbou s Parisem připravuje dýku pro případ, že by lék neúčinkoval. Látku k tomuto dílu čerpal ze středověké italské pověsti, přidal k ní ale renesanční prvky. Romeo i Julie jsou rozhodní, vedle citu se řídí i rozumem a sami určují svůj osud.

Právě pro tragický vliv okolností, dílo nepůsobí ještě tolik bezútěšně jako další Shakespearovy tragédie.

V druhém tvůrčím období po roce 1600 proniká do Shakespearových děl pesimismus, což se odráží v tvorbě tragédií : Macbeth, Král Lear, Timon Athénský, Antonius a Kleopatra, Othello a zejména Hamlet, králevic dánský. Hlavní hrdina se snaží pomstít otcovu smrt. Poté, co se dozví, že vrahem byl králův bratr Claudius, upadá do těžkých duševních stavů a uvažuje o smyslu života (odtud je slavná otázka "být či nebýt" ). Claudius začíná tušit, co proti němu Hamlet chystá a vykáže ho do Anglie. Hamlet se ale vrátí a omylem zabije otce své milé Ofélie, Polonia. Ofélie se v zoufalství utopí a její bratr Laertes vyzve Hamleta na souboj. Když Hamlet zjistí, že byl podveden a král Laertovi podstrčil otrávený meč, ve vzteku je oba zavraždí. Nakonec sám podléhá zraněním utrženým v souboji. Hlavním tématem této tragédie je kritika bezohledné touhy po moci, která se nezastavuje před žádnými překážkami. Také komedie jsou spíše vážnějšího rázu (tzv. temné komedie) : Jak se vám líbí, Večer tříkrálový a Konec vše napraví.

V žádných Shakespearových dílech nenajdeme znaky antického dramatu, osudovost, ani středověkou podřízenost víře, jeho příběhy jsou ryze světské, jeho hrdinové rozhodují o svých osudech sami, to z něj dělá autora čistě renesančního.

Jan Otčenášek (1924 - 1979) - Romeo, Julie a tma

Autorem novodobého zpracování Shakespearovy předlohy je Jan Otčenášek, proti lásce však staví společného nepřítele - válku a nacistickou okupaci. Do období heydrichiády zasazuje děj své novely Romeo, Julie a tma.

Student Pavel tu v městském parku potkává židovskou dívku Ester. Dozvídá se, že nenastoupila k transportu, což se rovnalo trestu smrti. Rozhodne se ji tedy zachránit. Zamiluje se do ní a před nebezpečím ji ukrývá v pokojíku za jejich dílnou. Rodiče jsou znepokojeni jeho změněným chováním a navíc v domě je patrně udavač, znepokojivá je židovská hvězda nakreslená na dveřích.

Když po atentátu na Heydricha represe zesílí a jsou prohledávány všechny domy, Ester se rozhodne nevystavovat Pavlovu rodinu, která nic netuší, nebezpečí a sama se obětuje. Vyběhne na ulici v době zákazu vycházení a je nacisty zastřelena.

Román Kulhavý Orfeus je také obrazem mladé generace za války. Vypráví příběh pěti přátel (jeden z nich opět Pavel) nasazených do pražské továrny na letadla. Vytváří tu odbojnou ilegální organizaci Orfeus. Vzhledem k nezkušenosti hrdinů a nespolupráci s ostatními skupinami však jejich akce nejsou úspěšné. Dílo je Otčenáškovou polemikou s údajnou nečinností mládeže, obsahuje dlouhé vnitřní monology a diskuse postav.

V 50. letech se věnoval tvorbě budovatelské literatury, příkladem může být román Plným krokem.

Pokusem o psychologický román je Občan Brych. Středem je tu rozhodování intelektuála, zda souhlasit s aktuálním politickým uspořádáním a vstoupit do strany. Vzhledem k době ho musel Otčenášek nechat rozhodnout pro, přesto je však odvážné pojetí Brycha jako nezáporného hrdiny.

Nedokončen zůstal román Pokušení Katarina, jako jedna z částí se zachovalo dílo Když v ráji pršelo. Hlavní dějem je tu láska mezi režisérem Jiřím a německou architektkou Inge, která reprezentuje egocentrický způsob života. To je protikladem k Jiřího socialistické angažovanosti, a proto to pro něj znamená pokušení (Katarina je jadranský ostrov, kde se poznávají).

Romain Rolland (1866 - 1944) - Petr a Lucie

Kontrast mezi válkou a láskou dvou mladých lidí zachytil také francouzský prozaik Romain Rolland. V jedné ze svých novel, Petr a Lucie, má milostný příběh právě díky válce tragický konec. V jeho díle se odráží jeho odborné vzdělání, byl historik a muzikolog. Působil i jako literární a hudební kritik.

Začíná historickými hrami z období francouzské revoluce - Vlci, Danton, 14. červenec, Hra o lásce a smrti a Robespierre.

Umělecky zpracoval i řadu životopisů významných osobností, - Život Tolstého, Gándhího, Michelangela a Beethovena, kterému věnuje i své nejrozsáhlejší dílo.

Románová epopej Jan Kryštof vypráví o hudebníkovi a jeho životní cestě (narozen v Německu, odchází do Paříže, zklamán prodejností kultury, vyrovnání nalézá v hudbě) za poznáním. Promítá sem nejen prvky z Beethovenova života, ale i autobiografické motivy a pohled na Francii i Německo té doby (něm. militarismus před 1. sv. válkou). Za toto dílo byl oceněn Nobelovou cenou.

Po válce se obrací k myšlenkám socialismu, další "román - řeka" Okouzlená duše je inspirován VŘSR, mladá hrdinka z měšťanské rodiny se tu stává členkou levicového hnutí. Obrazem svobody venkovského života je novela Dobrý člověk ještě žije, s postavou jadrného vinaře Colase Breugnona.

Děj nejznámější protiválečné novely, Petr a Lucie, je situován do Paříže, do předjaří posledního roku 1. sv. války, 1918. Osmnáctiletý student Petr žil v dobré měšťanské úřednické rodině, jeho otec byl soudce. Bratr Filip narukoval do války dobrovolně už na začátku války a Petr tam měl jít za půl roku také.

Lucii Petr poprvé spatřil jednoho dne v podzemní dráze a po týdnu, kdy se nemohl zbavit myšlenky na ni, ji potkal v Lucemburské zahradě. Dali se do řeči a on se dozvěděl, že žije sama se svou matkou, pracující v továrně, a že si musí přivydělávat jako amatérská malířka reprodukcemi. Jako syn z dobře situované rodiny si teprve teď skutečně uvědomil špatnou situaci mnoha lidí za války. Na tu, stejně jako na válku kolem nich, kam Petr bude muset odejít, jim však dal jejich cit zapomenout. Jako jediný postřehnul Petrovu proměnu jeho bratr, najednou se mu Petr zdál zasněný a nevyptával se ho jako obvykle na jeho zážitky. Idyla Petra a Lucie ale netrvá dlouho, na Velký pátek je v kostele svatého Gervasia zastihne německé bombardování a oba zahynou v jeho troskách, aniž by jejich láska došla naplnění.

Proti válečným hrůzám tu Rolland staví čistý cit, hrdinové unikají před světem k lásce. Autor si ale uvědomuje, že je to jen utopická iluze, snad proto ji odsoudil k záhubě.

Rolland střídá dialogy s popisnými pasážemi, kde si všímá zejména citů a myšlenek postav, nevyjadřuje je tedy jinotajně, naopak často doplňuje "vysvětlení" v závorkách.

Fráňa Šrámek (1877 - 1952)

Osudy mladých líčil ve svých románech a dramatech i literární impresionista Fráňa Šrámek. Ten je zpočátku ovlivněn symbolismem a anarchismem, ve sbírkách Života bído, přece tě mám rád a Modrý a rudý vyjadřuje svůj protimilitaristický a protirakouský postoj (za ten byl na vojně o rok déle). Ve vzpomínkových sbírkách Básně a Nové básně se vrací do rodného kraje (Sobotka), opět k antimilitarismu se vrací ve sbírce Ještě zní.

Do impresionismu můžeme zařadit Šrámkovu lyrickou sbírku Splav, kde spojuje pohanské přírodní mýty s tématem milostného vztahu. Podobný námět mají i romány Křižovatky(skeptické), Tělo(vliv války na lásku a krize jen tělesné orientace) a Stříbrný vítr, s postavou studenta Jana Ratkina který svůj rozpor s pokryteckými společenskými konvencemi překonává díky "stříbrnému větru" - věčné síly mládí.

Impresionismus se objevuje i ve Šrámkových dramatech. Ve hře Léto oslavuje mladou lásku jako protiklad strojeným měšťáckým mravům. Konflikt mládí a stáří se objevuje i v jeho poválečných dílech (Měsíc nad řekou).