Česká literatura přežívala za nacistické okupace za velmi ztížených podmínek. Řada umělců, zvláště těch židovského původu, byla zakázána, ostatním byla tvorba buď zakázána, a pak museli vydávat pod cizím jménem, nebo byly cenzurou celé pasáže z jejich knih vyškrtnuty. Tím se snížil počet vydávaných knih a časopisů, ke konci války (od podzimu 1944) přestala hrát i divadla. Po celou dobu okupace byly též zavřené vysoké školy.
Už ke konci 30. let, v souvislosti s ohrožením svobody, se řada autorů odklání od předchozích témat a spojují se k obraně země. (S. K. Neumann: Bezedný rok , F. Šrámek: báseň Prapor, F. Halas: Torzo naděje, V. Nezval: Matka naděje, J. Seifert: Zhasněte světla).
Za okupace se pak umělci obracejí k tradičním národním hodnotám, k české historii, vlasteneckým a přírodním motivům a slavným osobnostem (J. Seifert: Vějíř Boženy Němcové, F. Halas: Naše paní Božena Němcová, Hrubín : Země sudička, Vančura: Obrazy z dějin národa českého). Právě touto alegorickou formou mohli svá díla prosadit cenzurou a dodat tak naději národu. Výraznou událostí a příležitostí k národní manifestaci bylo převezení ostatků Karla Hynka Máchy na Slavín (Nezval: Óda na návrat K. H. Máchy).
Jako redaktor Lidových novin začínal Karel Poláček. Přispíval do nich svými sloupky, fejetony, povídkami a reportážemi ze soudních případů. Pocházel z Rychnova nad Kněžnou, z rodiny židovského obchodníka. Důvěrně známé maloměstské prostředí a jeho typické postavy zachytil ve svých románech.
Satirický je Dům na předměstí s postavou jeho nesnášelivého majitele nadstrážníka Faktora.
Naopak komický ráz má román Muži v ofsajdu, o otci a synovi - fotbalových fanoušcích, s výstižným popisem psychologie sportovních diváků. Komický je i hrdina románu Michelup a motocykl - svými "výhodnými" nákupy (například motocyklu, i když neumí řídit).
Do svého rodiště umístil Poláček děj románové tetralogie (pátý díl nedokončen) Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Zobrazuje v ní občany města od žebráků po důstojníky, především však rodinu mladého Jaroslava Štědrého. To vše v dusné atmosféře před 1. sv. válkou a během ní. Ani za války se však nedovedou zbavit svých malicherných slabostí.
Za okupace vydal pod jménem Vlastimila Rady román opět z maloměstského prostředí - Hostinec u Kamenného stolu.
Posmrtně (byl odvezen do Osvětimi) byla vydána kniha Bylo nás pět. Dokázal tu zobrazit idylu dětství humorným stylem, plným situační a zejména jazykové komiky. Dětské hlavní hrdiny nechává vedle nespisovných výrazů používat stereotypně knižní fráze a výrazy. Pro děti je také určena fantastická pohádka Edudant a Francimor.
Všestranný umělec Eduard Bass byl po dlouhou dobu šéfredaktorem Lidových novin. Spolu s Josefem Ladou tu vydával řadu Rozhlásků, kresleného veršovaného seriálu komentujícího aktuální události. Proslavil se vystupováním v kabaretu Červená sedma (vede Jiří Červený, také Hašler, Plachta a Burian), který přivedl na vyšší úroveň písňovými texty svých kupletů (Nešťastný Kramářův domeček). Své úspěšné literární parodií nazval To Arbes nenapsal, Vrchlický nezbásnil.
Pro mládež je určen humoristický román o slávě českého fotbalu, Klapzubova jedenáctka.
Za okupace vytvořil román Cirkus Humberto, který je oslavou píle, schopností a solidarity českých lidí. Hlavním hrdinou je Vašek Karas, který se dokáže prosadit v cirkuse při putování po Evropě. Popis mezinárodního cirkusového prostředí a osudů tří generací artistů dokládá autorovu dobrou znalost prostředí. Na děj románu navázal souborem povídek Lidé z maringotek, kde Vašek získává vlastní varieté.
Velkou část svého díla vytvořil za okupace Jaromír John. Část 1. sv. války prožil na Balkáně a své protiválečné povídky sdružil do sbírky Večery na slamníku a Rajský ostrov. Rajský ostrov píše už před okupací a povzbuzuje tu čtenáře návratem do staré Prahy, do doby budování Národního divadla. Hrdiny Johnových povídek spojuje stesk po domově, a proti válce se brání svým přátelstvím a soudržností.
Na základě zápisků českého cestovatele a přírodovědce Aloise Topiče vydal knihu jeho vzpomínek a zážitků pod názvem Topičovo australské dobrodružství. Adaptací Cervantesova díla a zároveň protestem proti okupaci jsou Příběhy Dona Quijota.
Jeho vrcholným dílem je společensko - psychologický román Moudrý Engelbert, na příběhu citového dozrávání panského lesníka Čeňka Engelberta, ukazuje jeho hledání životní moudrosti. Zároveň kritizuje tehdejší společnost a šlechtický stav, který se po zániku rakouské monarchie také rozpadá.
Po válce napsal John rozsáhlý román Pampovánek o tragickém osudu psychicky postiženého venkovana.
Bankovní úředník Jaroslav Havlíček vstoupil do literatury poměrně pozdě. Začínal milostnými příběhy důvěřivých dívek Neopatrné panny.
Propracovanější je jeho moderní psychologický román Petrolejové lampy, Hlavní hrdinka Štěpka Kyliánová se chová díky své vitalitě na své malé město (Jilemnici) příliš otevřeně, její touha po citově naplněném životě pak končí v nešťastném manželství s cynickým a chladným mužem. Také s Jilemnicí je spojen děj novely Synáček, o rozmazlovaném statkářském synkovi, který svými činy pohoršuje městečko. Nakonec sice zmoudří a uklidní se, předtucha blízké smrti se mu ale vyplní.
Román Neviditelný vypráví o degenerované rodině továrníka, která je postižena a ovlivněna duševní chorobou jednoho svého člena, považujícího se za neviditelného. Do tohoto prostředí přichází za výhodným sňatkem sobecký muž (vypravěč), ani on však neujde zhoubě rodu.
Román Helimadoe (Helena, Lída, Marie, Dora a Ema) je příběhem pěti dcer, ovládaných svým otcem, podivínským venkovským lékařem. Děj vypráví jako své vzpomínky jeho pacient a posluchač jeho názorů.
Až za okupace začal tvořit Jan Drda, v té době šéfredaktor Lidových novin. Pro ně určené fejetony a povídky shrnul do sbírky Svět viděný.
Prvním jeho románem bylo Městečko na dlani, kompozice volně spjatých epizod z prostředí venkovského městečka a jeho typických figurek. Je psán humorným stylem a jadrným jazykem. Román Živá voda je psychologickou studií nadaného dospívajícího chlapce a jeho snu stát se sochařem. Pohádkové motivy se objevují v příběhu donkichotského tuláka Putování Petra Sedmilháře. Fantastické náměty jsou tu alegorií na současnost.
Po válce uplatnil pohádkové motivy v divadelních hrách. Hrdina Hrátek s čertem, Martin Kabát vítězí nad peklem, které je symbolem protektorátní moci. Pohádkový námět spolu s oslavou obyčejného člověka se objevuje také ve hře Dalskabáty, hříšná ves, aneb zapomenutý čert.
Jako jeden z mála zachytil Drda období okupace a Pražského povstání ve sbírce Němá barikáda. V jedenácti povídkách (Včelař, Hlídač Dynamitu, ...) oslavuje hrdinské činy neznámých prostých lidí. Slavná je povídka Vyšší princip o odvážném přiznání latináře Málka, která byla zfilmována Jiřím Krejčíkem. Filmovou podobu Němé barikády také vytvořil Otokar Vávra.
Ke svým zážitkům z koncentračního tábora a myšlence lidského života zničeného touto zkušeností se až po válce vrací Norbert Frýd románem Krabice živých.
Dále se dokumentárním stylem snažil zobrazit osud českých židů za poslední století trilogií Vzorek bez ceny, Hedvábné starosti a Lahvová pošta. Vypráví tu o osudech vlastní rodiny, a svých vlastních zážitcích z 30. let a války. Faktograficky zpracoval také vládu habsburského královského páru (Charlotta Mexická a Maxmiliána I.) v Mexiku a soudobé události v Evropě knihou Císařovna mexická.
František Halassvé první básně publikoval v brněnské Rovnosti a Seifertově satirickém Sršatci. Jeho první básnická sbírka, Sépie, patří do programu Devětsilu, poetismu. Spíše než radost ze života se však v ní, jako ve velké části Halasovy tvorby, převažuje smutek a melancholie, zaviněná básníkovými životními zkušenostmi. Vyrůstal v chudém prostředí brněnského předměstí, za války, a později se připojuje obava o osud světa řítícího se do války další. Částečným únikem z této situace je mu víra v tvůrčí schopnost, v poezii.
Časté pesimistické motivy smrti, podzimu a noci se objevují také ve sbírkách Kohout plaší smrt, Tvář a Hořec. Se skladbou Staré ženy, podávající krutý obraz osamělé ženy na sklonku života polemizoval S. K. Neumann básní Staří dělníci. Vytýkal jí "kňouravý pesimismus" a morbidnost.
Sbírka Dokořán znamená obrat v Halasově poezii. Navštívil Španělsko v době občanské války a začal s veřejnou kritikou fašismu. Vyjádřením odporu národa k Mnichovské dohodě a zradě velmocí je sbírka Torzo naděje.
Za okupace vydal sbírku Naše paní Božena Němcová ke 120. výročí jejího narození. Je mu symbolem, patronkou české řeči a v jednotlivých básních se autor věnuje jejímu osudu.
Sbírka Ladění je rozdělena do dvou částí, básně první části (vydáno jako Před usnutím) napsal Halas pro svého malého synka, ve druhé se sám ve vzpomínkách vrací do kraje a časů svého dětství.
Melodickou oslavou rodného kraje jsou básně sbírky Já se tam vrátím. Posmrtně byla vydána poslední sbírka Aco básník, ze které je zřejmé básníkovo zklamání po nástupu komunismu.
Jiří Orten byl původem Žid, jeho dílo mu pomáhají vydávat bratři Ota a Zdeněk.
Počátečním obdobím v jeho spontánní lyrice je naivní a pozorný vztah ke svému okolí, a touha po návratu k dětství, úniku ze "špinavého světa dospělých" k bezprostřednímu dětskému vnímání. Tato snaha se projevuje se v básnických sbírkách Čítanka jaro a Cesta k mrazu.
Už v druhé sbírce se však tento postoj mění v úzkost z osamělosti a ze světa a pocit jeho absurdity a zmaru. Souvisí to nejen s jeho pronásledováním a hrůzami války, ale i s trpkým koncem milostného vztahu. Dokladem této změny je sbírka Jeremiášův pláč, konfrontující současnost s biblickými motivy a zejména ve sbírce Ohnice.
Sbírku Elegie je vydána po smrti jeho bratry.
Skupina 42 (podle roku založení) byla seskupením básníků (Kolář, Blatný, Kainar) prosazujících v poezii zobrazení skutečnosti bez soustředění na vlastní problémy ("drama člověka a skutečnosti"). Autor má svět zobrazovat chladně, jako svědek.
Výraznou osobností Skupiny 42 byl Jiří Kolář. V jeho díle se tato snaha o "depoetizaci" básní projevila v první sbírce Křestný list, kde zobrazuje proměnnou realitu velkoměsta, nepoetičnost tu podtrhává použití městského hovorového jazyka. Kromě toho se stal průkopníkem koláže u nás.
Členem Skupiny 42 byl zpočátku i Josef Kainar. V jeho první sbírce z doby okupace Příběhy a menší básně převažují pocity životní samoty a absurdity, ovšem v epické podobě, která je typickým znakem jeho díla.
Osudy jsou monografickým výborem tvorby válečného období s biblickými motivy symbolizujícími zlo a nedostatek vůle. Důležitou roli ve sbírce Nové mýty hraje inspirace okupací, ironie a sarkasmus (básně Vlak s Vězni, Stříhali dohola malého chlapečka). Podobně jako Kolář tu využívá hovorových až vulgárních výrazů.
V 50. letech se Kainar dal do ideologických služeb a v duchu doby vytvořil sbírky Velká láska a Český sen. Odklon nastal po Gottwaldově smrti, ke svému osobitému stylu se vrací sbírkou Člověka hořce mám rád. Drama Lazar a píseň znamená objektivnější pohled na nedávnou minulost, kdy skepticky ukazuje na osamění lidí sdružených kolektivizací.
Podobný styl a písňovou formu mají jeho poslední sbírky, Moje blues a Miss Otis lituje, která je výborem písňových textů.
Pro děti vydal soubory básní Říkadla a Nevídáno, neslýcháno.
Stranou všech uměleckých proudů tvoří Vladimír Holan, řídí se jen svou bohatou fantazií. Vyrostl v Bělé pod Bezdězem a Máchův kraj se mu stal inspirací pro jeho samotářskou tvorbu.
Začíná sbírkami reflexivní (meditativní) poezie Blouznivý vějíř, Triumf smrti a Vanutí částečně inspirovanými poetismem Devětsilu. Usiluje v nich o svérázný jazykový projev, spojuje i zcela různorodá slova. Tato zašifrovanost se dále stupňuje ve sbírce Kameni, přicházíš, ... . Jeho abstraktní lyrika se pohybuje na rozhraní snu a skutečnosti, zaměřuje se na básníkovo nitro.
Stejně jako u ostatních autorů, i u Holana dochází ke změně v souvislosti s ohrožením národní svobody Mnichovským verdiktem. Místo nejasných metafyzických otázek nastoupilo závažné vyjádření nesouhlasu a vyznání lásky rodné zemi v básni Září 1938 (po válce ve sbírce Havraním brkem).
Za války píše lyrickoepické příběhy První testament a Terezka Planetová (o nenaplněné lásce vypravěče). Hlavní roli v nich hraje osudovost, zdůrazňuje protiklady a nejistotu.
Odklon od lyriky a snaha spíše o dokument (jako u Skupiny 42) se projevuje v poválečné sbírce Rudoarmejci. Všímá si jich především jako prostých lidí, a podle něj nezvítězila ideologie, ale jednoduše dobro.
Po odmlce v 50. letech se Holan vrací k expresívní lyrice (Bolest) a v řadě lyrickoepické tvorby sbírkami Příběhy, Noc s Hamletem a Noc s Ofélií. Příběhy jsou orientovány na problémy a paradoxy společnosti (báseň Prostě: převozník pomáhá stavět ND, nakonec se do něj ale stydí vstoupit). V Noci s Hamletem básník rozmlouvá s Shakespearovým hrdinou o smyslu života.
Holan také překládal francouzské surrealistické básníky, z němčiny díla svého vzoru, rakouského lyrika R. M. Rilkeho.
| Spisovná slovní zásoba | |||||
| - rozdělení podle slohového zabarvení a způsobu užití | |||||
| - slohově nezabarvená (neutrální) - stůl, jít, modrý, ... | |||||
| - slohově zabarvená | |||||
| - hovorová | - v neoficiálních projevech - běžná mluva, soukromé dopisy | ||||
| - častým užíváním se stávají neutrálními - minerálka, ... | |||||
| - knižní | - v oficiální a umělecké literatuře, v projevech a úřední korespondenci | ||||
| - poněvadž, zneuznaný, chrabrý, ... | |||||
| - básnická | - luna, vesna, ... | ||||
| - rozmach za národního obrození - útes → tes , ... | |||||
| - odborná | - odborné termíny - slova i sousloví | ||||