Vědeckofantastická literatura se jako literární žánr objevuje v USA na začátku 20. století. Využívá formy románu, novely a povídky. Anglické pojmenování science fiction v sobě spojuje pojmy science - věda, a fiction - fikce, fantazie. Je založena na soudobé znalosti vědy a techniky, předpovídá její vývoj do budoucna.
Autoři se snaží domyslet konkrétní podoby tohoto vývoje, vytvářejí nové technologie, dopravní prostředky a posílají své hrdiny na dobrodružné cesty do vesmíru nebo hlubin oceánů. Zároveň dohadují dopad rozmachu technických objevů na život člověka a celého lidstva.
První utopie, ideální představy o světě, vznikaly už v antice, jednou z nich je Platónův traktát o ideálním státním zřízení Republika. Za předchůdce vědeckofantastické literatury však můžeme považovat až utopistická díla vzniklá v renesanci.
Anglický humanista Thomas More umisťuje děj svého latinsky psaného románu Utopia na stejnojmenný smyšlený ostrov. Zobrazil tu své představy o ideálním světě - odstranil majetkové rozdíly a chudobu, a tím i kriminalitu. Majetek všech je společný a všichni dobrovolně pracují pro veřejné blaho. Velké věrohodnosti More dosáhl uvedením mnoha podrobností - včetně mapy a místního písma.
Podobný námět má také dílo Itala Tommasa Campanelly, Sluneční stát (město obklopené zdmi, centrem je moudrost), a Angličana Francise Bacona, Nová Atlantida. Také tu používá motiv města Benzalému, jehož obyvatelé disponují pokrokovými vymoženostmi, jako řízení zemědělství (hnojiva) a počasí nebo objevy mikroskopu a ponorky.
Utopií jsou i satirické cestopisy Cyrana de Bergerac Cesta na měsíc a Cesta do sluneční říše. Konfrontuje tu soudobý pozemský svět s fantastickým životem na jiných planetách, předpovídá tu evoluční teorii, vynález záznamu zvuku a rakety.
V utopických dílech se často objevuje motiv "podivuhodných cest" - v knize Daniela Defoa Robinson Crusoe, námořník z Yorku a ve Swiftových Gulliverových cestách, které jsou zároveň společenskou kritikou.
S motivem sestrojení umělého člověka přišla jako první Mary Shellyová(druhá žena Shelleyho) ve svém románě Frankenstejn.
Za jednoho ze zakladatelů vědeckofantastické literatury můžeme pokládat amerického romantického prozaika a básníka, Edgara Allana Poea. Kromě povídky Bezpříkladná dobrodružství Hanse Pfaala, kde vylíčil cestu na Měsíc se zabývá tvorbou detektivní a hororovou (Vražda v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo).
Jeho poezie je ovlivněná úzkostí a strachem ze smrti. V básni Havran to vyjadřuje refrén "Never more".
Jedním z nejvýznamnějších autorů tohoto žánru všech dob je Francouz Jules Verne. Pocházel z Nantes z rodiny rejdaře a advokáta. Žil v době největšího rozvoje vědy a techniky - ve století "páry a elektřiny". Svůj smysl pro dobrodružství prokázal už jako jedenáctiletý, kdy se dal najmout jako plavčík na loď do Indie, byl však rodiči dostižen.
V Paříži studoval práva, více se však věnuje literatuře - studiu děl Shakespeara, Defoa a Poea. Zpočátku psal dramata pro pařížská divadla.
Když vydal svůj první román, Pět neděl v balóně (o přeletu Afriky) , ten mu přinesl takový úspěch, že s ním hned nakladatel uzavřel smlouvu na dvacet let na dvě podobná díla ročně.
A Verne začal pracovat na rozsáhlém románovém cyklu Podivuhodné cesty, kde chtěl vylíčit svět vylepšený vědou a pokrokem. Stačil do tohoto cyklu začlenit 63 románů. Přestože nebyl vědec, o technické objevy se zajímal a dokázal je proto podat přesvědčivě. Tomu pomáhají ilustrace Benetta a Rioua. Jeho hrdinové jsou stejně jako on nadšenci vědy a to, co bylo dosud v utopiích nedosažitelné, Verne proměňuje ve skutečnost a zasazuje do současného prostředí. Předpověděl mnoho vynálezů, ponorku, raketu, helikoptéru, většina z nich byla později opravdu objevena.
Romány Tajuplný ostrov, Kapitán Nemo a Dvacet tisíc mil pod mořem spojuje postava záhadného samotáře Kapitána Nema.
Společné téma, dlouhou dobrodružnou cestu, mají romány Děti kapitána Granta a Cesta kolem světa za 80dní. Zde uplatňuje překvapivou zeměpisnou znalost cizích zemí v realistických popisech zdejší přírody a zvyků.
Ve verneovkách vystupují rozličné postavy, cestovatelé, inženýři a často potrhlí vědci, posedlí určitou myšlenkou. Když někteří z nich obrátí své objevy proti lidem (Vynález zkázy, Ocelové město, Doktor Ox) je jejich snaha vždy zastavena a zvítězí dobro, v souladu s Verneovým úsilím vyzdvihnout také ušlechtilé humánní cíle vědy. Někdy dokonce sám vynálezce svůj objev zničí, když vidí, že by jím lidstvu neprospěl (Honba za meteorem).
Dětští hrdinové se objevují v románech Patnáctiletý kapitán a Dva roky prázdnin. Verne se obdivuje jejich schopnosti vypořádat se změněnými životními podmínkami (patnáct chlapců - trosečníků si se svojí situací poradí stejně dobře jako dospělí v Tajuplném ostrově). Nejfantastičtější byly pro soudobého čtenáře romány o cestách do vesmíru (Cesta na měsíc) a Cesta do středu Země.
Nevyhýbá se ani tématu vlasteneckého boje národů (zde Maďarů) za svobodu - v románech Matyáš Sandorf (aneb nový hrabě Monte Christo) a Lodivod Dunajský.
Protože byli Verneovi hrdinové podřízení svému úkolu a poslání, můžeme mu vytknout jejich určité zjednodušené pojetí, přiřazování vlastností podle národnosti (šikovní Francouzi, flegmatičtí Angličané) a některé předsudky (rasismus).
Narozdíl od Verna se anglický spisovatel Herbert George Wells nezabývá otázkou technického pokroku. Na člověka se dívá jako na živočišný druh, který může vyhynout, pokud se přírodě nepřizpůsobí. Proto se do budoucnosti dívá s obavami, snaží se lidstvo varovat ve sci-fi románech Stroj času, Válka světů a První lidé na Měsíci.
Vedle toho psal i klasické filosofické utopie o novém uspořádání lidské společnosti - Moderní utopie.
Českým představitelem vědeckofantastické literatury se stal Karel Čapek. Stejně jako Wells se snaží svými romány a dramaty lidstvo varovat.
Takovým je román Továrna na Absolutno. Lidé v něm vyvinou stroj na rozbíjení atomů, přičemž se uvolňuje Absolutno, hmota se záhadnou silou. Tato síla začne měnit lidi a vyvolává mezi nimi konflikty a válku. Román je psán formou fejetonů, Čapek jej vydával na pokračování v Lidových novinách.
V Krakatitu zase lidstvo vyrobí třaskavinu, schopnou zničit celý svět. Varuje v něm před skutečností, že kromě inženýra Prokopa, vynálezce, kterému byl objev Krakatitu ukraden, existují také vědci, kteří jsou ochotni obrátit své znalosti proti lidem. Výstižně tak odhadl a předpověděl problémy, které měly vzniknout s objevením atomových zbraní.
Světový ohlas vzbudila hra R. U. R. (Rossum’s Universal Robots). Varuje v ní před přetechnizovaností moderního světa. V Čapkově hře se lidstvu vymstí v okamžiku, kdy se Roboti, které lidé vyvinuli jako své pomocníky, postaví proti nim. Lidstvo je sice vyhubeno, a roboti neznají princip výroby, autor ale vidí budoucnost v citovém vzplanutí mezi dvojicí Robotů a v nezničitelnosti života.
Protiválečně zaměřené jsou i Čapkovy romány, zejména Válka s Mloky. Varuje v něm před nacistickou hrozbou, kdy Němce představují Mloci, které lidé nejprve využívají k práci a všemožně je podporují. Mloci se nakonec přemnoží, a začnou lidem bourat pevniny s omluvou : " Je nás příliš mnoho, potřebujeme místo, kde žít ". Román je psán reportážní formou, doplněnou výstřižky z novin. Ve své závěrečné úvaze se autor zamýšlí na osudem lidstva a nechává románu otevřený konec.
Současným naším autorem je Josef Nesvadba. Ve svých povídkách Tarzanova smrt, Einsteinův mozek a Výprava opačným směrem pomocí fantastických vynálezů a sci-fi námětů zkoumá problémy současného člověka.
Před přetechnizovaným světem a také před zhoubným vlivem masmédií na jednání lidí varuje americký spisovatel Ray Bradbury v románě 451° Fahrenheita a v satirické Marťanské kronice.
V období studené války se mezi náměty science fiction objevuje hrozba 3. světové války, tentokrát atomové. Tato obava se odráží v díle Nevila Shuta - Na břehu, Roberta Merlea - Malevil, Pierra Boullea - Planeta opic nebo J. Wyndhama - Den Trifidů. Ukazují tu zákeřnost potenciálního nukleárního konfliktu - v nastalém chaosu a bezpráví se ti, co přežili, obrátí proti sobě a vyvraždí se navzájem. Také obnova krajiny do původního stavu už není možná. V Planetě opic a Dnu Trifidů se navíc vlády na Zemi zmocní jiní tvorové (opice nebo rostliny).
Problém odlidštění člověka technikou a jeho přeměnění v nemyslící stroj je motivem objevujícím se u Aldouse Huxleyho (Konec civilizace), nebo v díle George Orwella - románě 1984.
Ten je situován do prostředí komunistické diktatury a zobrazuje režim, který má absolutní kontrolu nad životy i myšlenkami svých občanů. Socialismus kritizuje Orwell i v satirické moderní bajce Farma zvířat. Na příkladě jedné anglické farmy, kde se zvířata rozhodnou vzít moc do vlastních rukou. Ideály "revoluce" se ale postupně mění v nadvládu jen jedné skupiny - prasat.
Vděčným námětem, zejména ve filmu, je vesmír jako dějiště dobrodružství budoucnosti. Objevuje se v knihách Arthura C. Clarka - Setkání s Ramou, Vesmírná Odyssea(úspěšně zfilmováno), Odyssea 2001 a ve filmech jako Hvězdné války, E. T. Mimozemšťan nebo Vetřelec.
K moderním pohádkám můžeme přirovnat příběhy hrdinů typu Supermana nebo Želv Ninja, ve formě kreslených seriálů nebo comics.
Jiný typ fantastické literatury (anglicky označovaný jako fantasy) těží ze starých bájí a zobrazuje jejich model světa, s nadpřirozenými postavami a rasami. V poslední době je známý R. R. Tolkien díly Hobit, trilogií Pán prstenů nebo knihou Silmarillion.
Do literatury faktu můžeme zařadit Filipa Jánského s jeho prvotinou Nebeští jezdci. Své bezprostřední osobní zážitky tu využil při popisu osudů československých letců v Anglii za 2. sv. války. Válečný námět má i Hrušňová alej, o Mnichovu a začátku protektorátu.
| Slohové postupy | - podle autorova pojetí tématu a použití jazykových prostředků | |||
| - informační - běžné předávání zpráv | ||||
| - vyprávěcí - události v dějovém sledu | ||||
| - popisný - uvedení vlastností a souvislostí určitého celku | ||||
| - výkladový a úvahový - srovnávání a objasňování vztahů mezi jevy | ||||
| Slohové útvary | - vyhraněné typy jazykových projevů s ustálenou formou | |||
| - reportáž, fejeton, vyprávění, úvaha, přednáška, ... | ||||
| - rozdělujeme : | ||||
| - podle slohových stylů nebo postupů | ||||
| - na písemné a mluvené | ||||
| Slohové styly | - podle cíle a funkce slohového útvaru | |||
| - velký vliv na jazykovou a stylistickou stránku | ||||
| - prostě sdělovací - běžný hovor, oznámení, .. | ||||
| - administrativní - žádost, životopis, úřední dopis, .. | ||||
| - odborný - odborný popis, výklad, úvaha, referát, .. | ||||
| - publicistický - fejeton, reportáž, kritika, článek, .. | ||||
| - umělecký - vyprávění, umělecký popis, básně, ... | ||||