Literární kritika si klade za cíl v literárních dílech rozlišit (řecky krino = rozlišuji, vybírám) skutečné hodnoty od zdánlivých a na základě určitých měřítek posoudit a zhodnotit kvalitu díla. Přestože kritici vycházejí z pravidel literární teorie, uplatňují také svůj estetický vkus, a tak je každá kritika subjektivním dojmem autora. Nejkratším kritickým žánrem je recenze, rozsáhlejší je kritická studie a esej, které posuzují problém v širších souvislostech.
Česká literární kritika začíná za osvícenství, před národním obrozením, rozborem starších literárních památek.
Prvním představitelem literární kritiky u nás byl řádový kněz Gelasius Dobner (1719 - 1790). Zabýval se rozborem Kroniky české Václava Hájka z Libočan, kterou sám vydal a odsoudil její historickou nevěrohodnost.
Vlastenecky a výchovně zaměřená byla kritika Josefa Dobrovského a Josefa Jungmanna.
Nepříznivou vlnu kritiky vyvolal v té době Máchův Máj. Zatímco většina (Tyl) se postavila proti němu, hájil ho Máchův přítel Karel Sabina, který v něm viděl uplatnění romantismu v české literatuře.
Kromě toho se Karel Sabina věnoval kritice prózy, řešení teoretických otázek a literární historii (Dějepis literatury československé, Počátky českého divadla).
Známým se však stal díky libretům psaným pro Bedřicha Smetanu Prodaná nevěsta a Braniboři v Čechách.
Náročnější kritéria, než jen vlastenecký obsah a výchovné zaměření, pro kritiku definoval Karel Havlíček Borovský ve stati Kapitola o kritice.
Karel Havlíček pocházel z kupecké rodiny z Borové u Přibyslavi. Studoval gymnázium v Německém (Havlíčkově) Brodě a filosofii v Praze, kde také vstoupil do kněžského semináře. Odtud byl ale pro svůj proticírkevní postoj vyloučen.
Odjíždí do Ruska pracovat jako vychovatel, zpočátku ovlivněný Šafaříkovým a Kollárovým slavismem (slovanská vzájemnost, ...). Když ale poznává realitu, kritizuje carský absolutismus svými epigramy. Po návratu domů vydal soubor kritických článků o Rusku, Obrazy z Rus.
Stává se redaktorem Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela a snažil se přetvořit tento provládní list na noviny vyjadřující národní zájmy. Čtenáře informoval o politickém životě u nás i v cizině a o osvobozeneckém hnutí jiných národů. Kritizuje tu také myšlenku slovanské vzájemnosti, kterou sám kdysi zastával.
Roku 1848 Havlíček založil vlastní Národní noviny, se satirickou přílohou Šotek, kde uveřejňuje své epigramy, stručné satirické básně. V nich útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury. Církvi se vysmívá kvůli rozporu mezi křesťanským učením a praxí, šlechtě a státní správě pro feudální přežitky a stálou nerovnost mezi panstvem a lidem.
Vydávání Národních novin mu ale bylo znemožněno a on odchází do Kutné Hory, kde vydává časopis Slovan a soubor svých politických úvah a článků Epištoly Kutnohorské.
Havlíček byl za tuto svou činnost Bachovou vládou dvakrát postaven před soud a nakonec odvezen do vyhnanství v tyrolském Brixenu. Zde vytváří tři své nejvýznamnější satirické skladby.
V Tyrolských elegiích popisuje své zatčení a cestu do Brixenu. Ironické pojetí díla spočívá ve zjevném rozporu mezi tím, co básník říká a co si myslí , a v parafrázování děje ("Bach mi píše jako doktor, ... ") . Vlastní osud mu tady slouží jako prostředek k odsouzení politického systému.
Báseň Král Lávra využívá motivu staré irské pověsti o králi s oslíma ušima. Alegoricky tak přirovnává popravy holičů ke zvůli, kterou sebou nutně nese absolutistická vláda jednoho člověka - tehdy Ferdinanda V. Dobrotivého.
V nedokončeném Křtu svatého Vladimíra se opět inspiruje ruským absolutismem. Na příkladu sporu mezi carem Vladimírem a pohanským bohem Perunem ukazuje Havlíček vztah státu a církve. Perun je tu totiž zobrazen jako carův sluha. To autorovi umožnilo vyjádřit myšlenku, že církev a náboženství jsou jen prostředkem k ovládání lidu panovníkem, a že bůh rozhodně není všemohoucí. Po závěrečné Perunově popravě je nutno najít boha nového.
Ve všech třech skladbách Havlíček využívá své bohaté znalosti lidové poezie, používá nespisovné výrazy, lidové přírodní motivy, ustálená rčení ("Byl jednou jeden ...") a novotvary (přeodktrojovat). Tiskem mohly být tyto básně vydány až posmrtně, po skončení Bachova absolutismu.
Největším českým kritikem je František Xaver Šalda, jeden ze zakladatelů České moderny.
Narodil se v Liberci, v Praze studoval gymnázium a práva, která nedokončil a stal se nezávislým spisovatelem. Specializoval se na francouzskou literaturu - přeložil prokleté básníky a na Ottově slovníku naučném se podílel právě hesly o francouzské literatuře.
Své základní názory na umění vyjádřil v souboru esejí Boje o zítřek. Zdůrazňuje tu tvůrčí individualitu, osobitost literárního díla a opravdovost autorova prožitku. Proto odmítá naopak napodobující a líbivá umělecká díla. Vysoké nároky kladl Šalda i na kritiku, kterou považuje za rovnocennou ostatnímu literárnímu umění. Prosazuje proto tvůrčí kritiku, vyžadující dokonalou analýzu díla. Kritika má být literární tvorbě inspirací, proto musí být založena na pochybnosti a zároveň na hledání i kladných stránek díla.
Přes svou dlouhodobou kritickou praxi se nikdy nestal konzervativním, dokázal se udržet vývoje a porozumět i novým uměleckým směrům. Jako jediný ze starších kritiků podporoval po 1. sv. válce začínající mladé básníky (Wolkera, Halase, Nezvala). Odmítal básníky Lumírovců - Vrchlického a Sládka (pro jeho napodobování lidové poezie), realistickým autorům Raisovi a Jiráskovi vytýkal povrchní popisnost. Naopak blízcí mu byli jeho kolegové z České moderny Machar, Sova a Březina.
V dalším souboru esejí Duše a dílo se zabývá problematikou romantismu v poezii. Odmítá tu pozitivistický přístup k jeho představitelům, který považuje autorovo prostředí za jediný určující faktor jeho tvorby. Šalda naopak hledá duchovní podstatu básníkovy tvorby. Ocenil tu Rousseaua, Máchu a Němcovou.
Do knižní podoby převedl své přednášky O takzvané nesmrtelnost díla básnického, Mácha snivec i buřič nebo O nejmladší poezii české.
Kromě přispívání do mnoha periodik (Národní listy, šéfredaktor Tvorby ...) založil Šalda roku 1928 vlastní časopis Šaldův zápisník, který až do své smrti naplňuje výhradně vlastní tvorbou - poezií, prózou, překlady, ale především kritikou. Objevují se tu eseje O Dantovi, Shakespearovi, Rimbaudovi, Sovovi nebo Růženě Svobodové (přítelkyně, impresionistická prozaička, o problémech žen). Ze studií v Šaldově zápisníku byly později, po Šaldově smrti, vytvořeny knižní výbory Kritické glosy k nové poezii české, Medailony, Časové i nadčasové, Studie literárně historické a kritické a Syntetism v novém umění.
Šaldova vlastní tvorba začínala verši, ale ke kritické činnosti ho přivedla obrana povídky Analýza. Pokusil se o filosofický dvoudílný román Loutky a dělníci boží a o soubor novel Dřevoryty staré i nové. Ve veršovaném dramatu Zástupové zobrazil rozpor mezi davem a vůdcem, v komedii Dítě (nemanželské) kritizoval měšťáckou morálku. Motiv věčného mládí obsahuje hra Tažení proti smrti.
Jedním z členů České moderny byl kritik František Václav Krejčí, který se zaměřoval spíše na výchovnou a sociální funkci literatury.
Zejména divadelní kritikou se zabýval Jindřich Vodák. Zajímají ho především současní autoři - režisér Kvapil, herec Eduard Vojan a herečky Hana Kvapilová a Otýlie Sklenářová - Malá (Dva pamětné medailonky). U herců sleduje jejich vývoj a dává jim konstruktivní rady.
Synem Terézy Novákové je kritik Arne Novák, jehož celoživotním dílem jsou postupně rozšiřované Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny, dodnes jeden ze základních literárních pramenů.
S Devětsilem je spjata tvorba kritika Bedřicha Václavka. Propaguje levicově orientovaný přístup k literatuře - socialistický realismus. Vytvořil přehled moderní české literatury, Česká literatura XX. století.
Teoretikem a kritikem Devětsilu byl také Karel Teige. Kromě literatury, kde podporuje poetismus, se zabýval také malířstvím, překlady, nebo architekturou. Podílel se na vytvoření českého funkcionalismu svými statěmi o sociologii bydlení - prosazuje malý, funkční byt (Nejmenší byt, Moderní architektura v Československu).
Jako "zuřivý reportér" je známý Egon Erwin Kisch. Narodil se v Praze jako syn židovského obchodníka. Dobře znal pražské prostředí i podsvětí, kterému věnoval kromě reportáží novelu Pasák holek, nebo soupis soudních případů Pražský pitaval. Své reportáže uveřejňuje v pražských německy psaných novinách, po 1. sv. válce, které se aktivně účastnil, je berlínským dopisovatelem Lidových novin.
Ze svých četných cest po světě čerpal náměty k reportážním knihám Caři, popi, bolševici, Americký ráj, Asie od základů změněná, Tajná Čína nebo Přistání v Austrálii.
Ve svých reportážích se snažil dosáhnout ideálu "reportéra bez tendencí a stanovisek" a podat co nejpravdivější "spolehlivé a nepředpojaté svědectví".
Už jako středoškolák publikoval Karel Čapek. Pracoval v redakci Národních listů, od roku 1921 až do konce života byl redaktorem Lidových novin. Právě pro Lidové noviny psal své literárněkritické příspěvky, články, fejetony (např. román Továrna na Abolutno) a sloupky. Sloupek, kratší obdoba fejetonu, je Čapkovým osobitým stylem. Vydával je každý den a zabýval se v nich běžnými životními situacemi. Některé z nich sdružil (on sám nebo posmrtně Miroslav Halík) do knižních souborů O nejbližších věcech, Měl jsem psa a kočku, Kalendář, O lidech, Obrázky z domova, Jak se co dělá a Zahradníkův rok. Před vytvořením sloupku nebo rozhovorem s osobností zachovával ideální novinářský postup, vždy se dopředu dobře s daným tématem seznámil.
Na svých mnohých cestách po Evropě získal zkušenosti, které uložil do cestopisných knih Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever.
Cestopisy i sloupky doplňuje vlastními typickými ilustracemi.
Čapek se seznámil i s okruhem tehdejších předních politických představitelů. Vytvořil "klub pátečníků", páteční debatní setkání různých osobností, kterých se účastnil i T. G. Masaryk. Právě jeho život a osobnost zobrazil v Hovorech s T. G. Masarykem. Tato kniha je ovšem filosofická, obsahuje jen fiktivní rozhovory.
Jako žurnalista se musel vyjadřovat srozumitelně, nikdy se však neuchýlil k frázím. Přestože se snaží o co největší přirozenost slohu, dokáže čtenáře nenudit a neunavovat.
Redaktorem Lidových novin byl i Karel Poláček. Přispíval do nich svými sloupky, fejetony, povídkami a reportážemi ze soudních případů. Pocházel z Rychnova nad Kněžnou, z rodiny židovského obchodníka. Důvěrně známé maloměstské prostředí a jeho typické postavy zachytil ve svých románech.
Satirický je Dům na předměstí s postavou jeho nesnášelivého majitele nadstrážníka Faktora.
Naopak komický ráz má román Muži v ofsajdu, o otci a synovi - fotbalových fanoušcích, s výstižným popisem psychologie sportovních diváků. Komický je i hrdina románu Michelup a motocykl - svými "výhodnými" nákupy (například motocyklu, i když neumí řídit).
Do svého rodiště umístil Poláček děj románové tetralogie (pátý díl nedokončen) Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Zobrazuje v ní občany města od žebráků po důstojníky, především však rodinu mladého Jaroslava Štědrého. To vše v dusné atmosféře před 1. sv. válkou a během ní. Ani za války se však nedovedou zbavit svých malicherných slabostí.
Za okupace vydal pod jménem Vlastimila Rady román opět z maloměstského prostředí - Hostinec u Kamenného stolu.
Posmrtně (byl odvezen do Osvětimi) byla vydána kniha Bylo nás pět. Dokázal tu zobrazit idylu dětství humorným stylem, plným situační a zejména jazykové komiky. Dětské hlavní hrdiny nechává vedle nespisovných výrazů používat stereotypně knižní fráze a výrazy. Pro děti je také určena fantastická pohádka Edudant a Francimor.
| Fejeton | - z franc. le feuilleton (lístek vkládaný do novin) | |||
| - poutavě a vtipně napsaný krátký článek v novinách s různými náměty ( aktuální problémy, všední život, ...) | ||||
| - Th. Gautier, H. Heine, J. Neruda | ||||
| Sloupek | - též kurzíva, kratší obdoba fejetonu | |||
| Reportáž | - líčení události na základě vlastního zážitku nebo dokumentárního materiálu | |||
| - věcná, pravdivá, objektivní | ||||
| - publicistická - v novinách, dokumentární - v literatuře faktu, umělecká | ||||