Jako režisér činohry pražského ND působí od počátku století Jaroslav Kvapil. Snaží se sjednotit všechny divadelní složky do jednoho celku - kontextovou scénickou hudbu, bodové osvětlení, impresionistické nepodrobné kulisy. Od herců vyžaduje tzv. civilní projev, bez patosu. Na scéně ND uvádí Shakespeara, Ibsena, Čechova a Dyka (Krysař, Milá 7 loupežníků, Zmoudření Dona Quijota). K jeho vlastním dílům patří Princezna Pampeliška a libreto Rusalka pro Dvořáka.
Oproti tomu režisér Vinohradského a později i Národního divadla Karel Hugo Hilar prosazuje v divadelní tvorbě expresionismus. Přichází s novinkami jako bylo otáčivé jeviště nebo zadní projekce.
Počátky Osvobozeného divadla spadají do roku 1925, kdy student filosofie Jiří Frejka spolu s přáteli z konzervatoře uvedl Molierovu frašku Cirkus Dandin, ovšem upravenou po svém, s dávkou studentské recese. Postupně uvádějí další hry, zejména futuristů a poetistů (Apollinaire, Breton, Nezval). O rok později pokřtil Frejka svoji amatérskou scénu na Osvobozené divadlo a to se stalo jednou ze sekcí Devětsilu.
V roce 1927 Frejka Osvobozené divadlo opouští a spolu s E. F. Burianem zakládají divadlo Dada. Mezitím ale do Osvobozeného divadla vstupuje Jaroslav Ježek, který hned zpočátku zaujal svými klavírními improvizacemi.
Kromě toho sem přicházejí Jiří Voskovec(1905 - 1981, pseudonym Petr Dolan, vlastním jménem J. Wachsmann ) s Janem Werichem(1905 - 1980, pseudonym J. W .Rich ), oba studenti práv na Karlově univerzitě. Než našli stálou scénu ve Vodičkově ulici (dnes divadlo ABC), vystřídali působiště v Malostranské besedě a v Nuselském divadle.
Proslavili se hned prvním představením Vest Pocket Revue. I základem dalších her je dadaistický slovní humor a písňové texty, zatím ještě proti nikomu nezaměřené. Takový je Ostrov Dynamit, Fata morgána, Sever proti Jihu nebo Golem. Jejich režisérem byl Jindřich Honzl, který režíroval i všechny další hry V+W.
V souvislosti s hrozbou fašismu v Itálii a Německu se posléze v jejich hrách začíná objevovat politická satira. První taková hra je Caesar, jehož diktaturu prožívají hlavní hrdinové - Římané Bulva a Papula. Diplomatické protesty vyvolalo uvedení hry Osel a stín, kde V+W opět za použití antického námětu kritizují fašistickou diktaturu. V závěru totiž použijí autentické Hitlerovy výroky. Protihitlerovská je i hra Svět za mřížemi. Diktátor, tentokrát mexický, vystupuje i v Katovi a bláznovi. Balada z hadrů se inspiruje životem Françoise Villona. Během této hry vznikla i první forbína, kdy V+W prokládali představení krátkými výstupy. V nich vtipně a kriticky reagovali na nejaktuálnější události, čímž prokázali spoji schopnost improvizace a kontaktu s publikem. V další hře, Rub a líc, V+W coby vagabundi Krev a Mlíko bojují proti koncernu Noel. V režii Martina Friče rovněž natočili filmovou verzi - pod jménem Svět patří nám. Ze současnosti byla i hra Těžká Barbora. Pěst na oko se opět vrací do historie a v několika příbězích z různých dob vyzdvihuje úlohu prostého člověka v dějinách. Všem hrám je společný charakter hlavních postav, V+W jsou vždy dva kumpáni, kteří procházejí světem, ať už současným nebo minulým, glosují jeho nedostatky a bojují za jeho lepší tvář. Nedílnou součástí her byla jejich hudební složka, písně vzniklé za spolupráce s Jaroslavem Ježkem, které ovlivnily další písňovou tvorbu a jsou často známější než hry, ze kterých pocházejí.
Kromě zmíněného snímku Svět patří nám natočili V+W další filmy, jako Pudr a benzín, Peníze nebo život a Hej Rup !. Přestože Hej Rup ! kritizuje kapitalistický režim a líčí vznik jakéhosi dělnického hnutí, nevyhýbá se ani parodii na tehdejší "budování socialismu" v SSSR. Známá je scéna, kdy z nákladního auta vytvořili "маслострой".
Vzhledem k sílícímu politickému tlaku bylo v listopadu 1938 divadlo uzavřeno a V+W emigrují do Francie a USA, kde se Voskovec živí v Hollywoodu a jako divadelní herec. Po válce se oba vrací domů, jen Werich však zůstává i po 1948. Pak se věnuje tvorbě pro děti (Finfárum) a spolupráci s M. Horníčkem.
Po působení v divadle Dada zakládá roku 1933 herec, hudebník, a režisér Emil František Burian divadelní scénu nazvanou D 34 podle druhé poloviny sezóny 1933/34. Narozdíl od Osvobozeného divadla je jeho divadlo režisérské, zaměřuje se na uvádění starších i současných prozaických i básnických děl, ovšem aktualizovaných do moderní podoby. Uvádí díla Moliera, Shakespeara, Puškina, Goetha, Klicpery, ale i Haškova Švejka nebo Nezvalova dramata. Na motivy lidové poezie a barokních lidových her sestavuje hry Vojna a První a Druhá lidová suita. V neradostné době třicátých let se tak snaží oslavovat český národ a jeho dávné kořeny.
Značnou část své tvorby věnuje dramatu i František Langer. Povoláním byl lékař, později působí jako dramaturg ve Vinohradském divadle. Úspěch mu přinesly jeho veselohry, první Periférie je situována mezi zloděje žijící na pražském předměstí - v Košířích. Řeší tu problém zločinu, svědomí a trestu.
Hra nazvaná Velbloud uchem jehly vypráví opět o životě prostých lidí na předměstí, tentokrát ale o úspěchu chudé praktické dívky.
Netradičně, jako "divadlo na divadle" je pojatá hra Dvaasedmdesátka. Žena odsouzená na dvacet let pro vraždu manžela zinscenuje ve věznici představení, v níž vylíčí své životní osudy. Opět na periférii mezi zločince se vrací hrou Obrácení Ferdyše Pištory, kde se hlavní hrdina, kasař a pasák, vrací do normálního života.
Velké popularity dosáhla komedie Grandhotel Nevada, ve které se Langer vysmívá šarlatánství a propaguje zdravý přírodní život.
Ve dvacátých letech se na dramatickou tvorbu zaměřuje i slavný prozaik Karel Čapek. Nepočítáme-li starší komedii dell’arte Lásky hra osudná, byl jeho prvním dramatickým dílem Loupežník. Jako protiklad k Mahenovu Jánošíkovi, který pomáhal ostatním, je Čapkův Loupežník romantický hrdina, bouří se proti konvencím představovaným rodiči jeho lásky Mimi.
Světový ohlas vzbudila hra R. U. R. (Rossum’s Universal Robots). Varuje v ní před přetechnizovaností moderního světa. V Čapkově hře se lidstvu vymstí v okamžiku, kdy se Roboti, které lidé vyvinuli jako své pomocníky, postaví proti nim. Lidstvo je sice vyhubeno, a roboti neznají princip výroby, autor ale vidí budoucnost v citovém vzplanutí mezi dvojicí Robotů a v nezničitelnosti života.
Spolu s bratrem Josefem píše alegorickou satirickou komedii Ze života hmyzu. Dala by se přirovnat k bajce, druhy hmyzu zde totiž zastupují negativní lidské vlastnosti (motýli - přelétavost, chrobáci - hrabivost, jepice - egocentrismus , vůdce mravenců - válkychtivost). Vítězství dobra a povrchnost lidského snažení symbolizuje tulák, který se z pozorovatele stane účastníkem, když nakonec s výkřikem odporu "Ach, ty hmyze ! Ty pitomý hmyze ! " rozdupe mravence i s vůdcem.
Společným dílem obou bratří je i Adam Stvořitel. Přes skeptický názor, že svět není ideální, se autoři utěšují tím, že lepší se vytvořit nedá, můžeme jen napravovat chyby.
Se Shawovým dramatem Zpět k Methusalemovi polemizuje Čapek ve hře Věc Makropulos. Na rozdíl od něj tvrdí, že "60 - letý život je přiměřený" pokud je prožit aktivně, že dlouhověkost je zbytečná, pokud není život čím naplnit.
Stejně jako V+W i Čapek reaguje svou dramatickou tvorbou na politickou situaci v Evropě. Výrazně protimilitaristická je hra Bílá nemoc. Ukazuje v ní státeček, na jedné straně fanatizovaný Maršálem, ženoucím všechny do expanzívní "vítězné války", na druhé straně sužovaný zákeřnou Bílou nemocí - malomocenstvím. Doktor Galén vynalezne lék proti ní, hodlá jím Maršála uzdravit, jen když válku ukončí. Když Maršál nakonec souhlasí, dr. Galén je na cestě k němu ušlapán zfanatizovaným davem.
O poznání komornější je další protiválečná hra, Matka. Od té postupně odchází do války manžel a všichni synové. O jejich tragickém osudu se dovídá z rozhlasu a z fiktivního rozhovoru s jejich dušemi. Posledního, nejmladšího Toniho, chce ušetřit, po vyslechnutí zpráv o válečných hrůzách, o bombardování škol a zabíjení dětí, mu však sama podává pušku do ruky se slovy " Jdi ! ".
Protiválečně zaměřené jsou i Čapkovy romány, zejména Válka s Mloky.
Klasikem českého loutkového divadla se stal Josef Skupa, který právě v době mezi světovými válkami vytváří svou originální dvojici Spejbla a Hurvínka.
Vzorem i pro naše autory byl německý dramatik a režisér Bertold Brecht. Ten prosazoval koncepci tzv. epického divadla s postavou vypravěče a herci komentujícími příběh.
Proslavil se Žebráckou operou, kterou později zpracoval i prozaicky - jako Krejcarový román. Je situována do berlínského podsvětí, líčí příběh legendárního Mackieho Messera. Inspirací mu bylo dílo Angličana Johna Gaye ,hudbu k ní složil Kurt Weil, Brechtův dlouholetý spolupracovník. Žebráckou operou se u nás nechal inspirovat např. V. Havel nebo J. Menzel.
Kvůli svému odmítavému postoji k nastupujícímu Hitlerovi musel emigrovat do USA, kde vzniká jeho protifašistické dílo Strach a bída třetí říše. Protiválečná je i dramatická kronika třicetileté války Matka kuráž a její děti. Podobné téma jako Goethův Faust zpracovává ve hře Život Galieův.
Zabýval se i adaptacemi děl jiných autorů, i našeho Jaroslava Haška - ve hře Švejk ve druhé světové válce. Předlohou pro poválečné dílo Kavkazský kruh mu byl biblický příběh o Šalamounově rozsudku mezi pravou a nepravou matkou.
Klasikem světového dramatu je anglický autor George Bernard Shaw. Začínal ostrou kritikou snobské měšťanské morálky ve hrách Domy pana Santoria, Živnost paní Warrenové nebo Candida. Satirický pohled na militarismus představuje hra Pekelník. Otázkou dlouhověkosti a biologického vývoje člověka se zabývá v pětidílném cyklu Zpět k Metuzalémovi.
Jeho nejznámějším dílem je komedie Pygmalion. Ukazuje v ní sociální rozdíly anglické společnosti. Profesor fonetiky Higgins se kvůli sázce rozhodne vychovat z předměstské květinářky Lízy Doolittlové dámu. To se mu sice podaří, sama královna na večírku nic nepozná, ale Líza se tím dostává do neřešitelné situace. Její rodina už ji nechce přijmout zpět a ve vysoké společnosti také zůstat nemůže. Tato hra se stala také předlohou úspěšného muzikálu My Fair Lady.
Pozoruhodná jsou i jeho historická dramata. Na vztah Caesara a Kleopatry se dívá jako na vztah mezi mužem a ženou, netradičně pojímá i francouzskou historii ve hře Svatá Jana.
Prosazovatelem pragmatismu (chvála činu, pravdivé je to, co se dá prakticky využít) je italský dramatik Liugi Pirandello. Jeho nejslavnějším dramatickým dílem je "divadlo na divadle" Šest postav hledá autora. Soudobou měšťanskou společnost rozebírá v dílech Každý má svou pravdu a Člověk, zvíře, ctnost. Spíše než mravní otázky ho však zajímají hranice lidského poznání a hledání pravdy. Mezi jeho historická díla patří hra o Jindřichu IV.
Kritikou společnosti se zabýval i norský dramatik Henrik Ibsen. Jeho díla mají pevnou stavbu - zápletka se u něj odehrává už před začátkem hry a my sledujeme jen její rozvíjení a postavy hledající její příčinu.
Národní povahu rozebírá v pohádkové hře Peer Gynt. V dalších dílech, Nora, Divoká kachna, Strašidla a Nepřítel lidu se už orientuje spíše na současnost. Odhaluje v nich přetvářku a falešnost rodinných vztahů a hledá cesty k jejích napravení. První dvě hry jsou výjimečné obsazením žen do hlavních rolí.
Ruský realistický prozaik a dramatik Anton Pavlovič Čechov je kromě povídek autorem komedií o soudobé ruské společnosti - Racek, Strýček Váňa, Tři sestry a Višňový sad, kde se zaměřil na kritiku marnotratnosti šlechty.
Děj Čechovových dramat není příliš konfliktní, bez výrazných zvratů. Přesto dokáže ve všedním příběhu vystihnout jeho zvláštní atmosféru.
| Spisovný jazyk | - pro dorozumívání v oficiálním styku, základ ostatních forem jazyka | |||
| - úroveň dodržování = jazyková kultura | ||||
| Nespisovný jazyk | - sociální diferenciace | - nemění gramatiku, jen slovní zásobu a frazeologii, slova často přejímá obecná čeština | ||
| - profesionální slang | - nespisovná mluva různých povolání (zedníci, programátoři,...) - př. kalfas, mišuňk | |||
| - zájmový slang | - jazyk zájmových nebo společenských skupin (studenti, myslivci,...) - př. slechy, běhy, pírko | |||
| - argot | - mluva spodiny společnosti, často taková, aby jí ostatní nerozuměli - př. káča, chlupatej, chechtáky | |||
| Nářečí | - též dialekt, tvar jazyka závislý na území, odlišnosti od spisovného jazyka | |||
| - nejvýraznější za feudalismu, moderní doba stírá rozdíly komunikacemi | ||||